MANAGEMENT NEŽÁDOUCÍCH ÚČINKŮ CÍLENÉ LÉČBY U MALIGNÍHO MELANOMU

Východiska:

Pokročilý maligní melanom stále patří k diagnózám s velmi vážnou prognózou. Moderní léčebné metody z oblasti imunoterapie a cílené léčby významně prodlužují celkové přežití ve srovnání s chemoterapií. S příchodem nových léků se objevují také nové typy vedlejších účinků. Z cílené léčby již standardně používáme BRAF inhibitory v monoterapii (vemurafenib, dabrafenib). Výhodou je vysoká četnost léčebných odpovědí a rychlý nástup účinku, problémem je vývoj rezistence. K nejčastějším vedlejším účinkům BRAF inhibitorů patří kožní toxicita (rash, fotosenzitivita, hyperkeratózy, keratoakantomy, spinocelulární karcinomy - SCC, alopecie), artralgie, hepatopatie, únava a průjmy. Jednou z možností, jak oddálit rezistenci k BRAF inhibitoru, je jeho kombinace s MEK inhibitorem. Díky této kombinaci můžeme dosáhnout lepších léčebných výsledků, navíc přidáním MEK inhibitoru zablokujeme paradoxní aktivaci MAPK dráhy v keratocytech, čímž podstatně snížíme výskyt proliferujících kožních lézí (hyperkeratózy, keratoakantomy a SCC). Některé typy toxicit mohou být ale u kombinace častější, např. teploty a zimnice u dabrafenibu s trametinibem. V malém procentu se mohou díky MEK inhibitoru objevit nové vedlejší účinky - reverzibilní chorioretinopatie a pokles systolické funkce levé komory.

Cíl:

Shrnutí aktuálních poznatků o toxicitě cílené léčby - monoterapie BRAF inhibitory a kombinace BRAF a MEK inhibitorů. Základní doporučení pro řešení nejčastější vedlejších účinků.

Závěr:

Cílená léčba je dnes vedle imunoterapie standardní léčebná metoda u pokročilého maligního melanomu. Největším úskalím cílené léčby je vývoj rezistence a vedlejší účinky. Znalost toxicity a její řešení jsou velmi důležité pro dosažení maximálního efektu léčby a bezpečnou aplikaci.