Konference: 2006 XXX. Brněnské onkologické dny a XX. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Genitourinární nádory
Téma: Karcinom prostaty
Číslo abstraktu: 138p
Autoři: MUDr. Miroslav Louda, Ph.D.; prof. MUDr. Miloš Broďák, Ph.D.; MUDr. Eva Šimáková; MUDr. Hynek Šafránek
Souhrn
Autoři předkládají kazuistiku 80-letého pacienta léčeného pro obstrukční příznaky dolních močových cest střídané epizodami inkontinence. Po dovyšetření provedena endoresekce prostaty. Histologicky byl prokázán malobuněčný karcinom prostaty Gleasonské skóre 10.
Kazuistika
80-letý pacient vyšetřen a léčen pro obstrukční příznaky dolních močových cest střídané epizodami inkontinence. Po dovy-
šetření provedena endoresekce prostaty. Histologicky byl prokázán malobuněčný (neuroendokrinní) karcinom prostaty Gleasonské skóre 10. Z ostatních vyšetření byl stanoven prostatický specifický antigen (PSA) 46,94, proveden rentgenový snímek plic – bez metastáz, scintigrafie skeletu negativní na přítomnost metastáz. CT pánve neprokázalo patologickou lymfadenopatii spádových mízních uzlin prostaty. Dle TNM klasifikace zařazen nádor jako T4 N0 M0.
Pro trvající obstrukční symptomatologii byla provedena druhá endoresekce prostaty po 2 měsících od prvního zákroku. Histologicky všechny fragmenty prostoupeny invazivně rostoucím špatně diferencovaným karcinomem, místy připomínající malobuněčný karcinom propadající nekróze. V medikamentózní léčbě nasazen flutamid 3xl tbl. /Andraxan tbl./. Po medikaci, 2,5 měsíce od stanovení diagnózy, byl kontrolní PSA 6,92. V plánu úplná ablace androgenů a paliativní radioterapie na oblast prostaty po dohojení endoresekční plochy na prostatě po poslední endoresekci.
Dikuze
Malobuněčný karcinom prostaty patří spolu se sarkomatoidním, bazocelulárním, adenosquamózním, prostatickým duktálním karcinomem ke skupině, která nemívá významněji elevovaný PSA (1, 2, 3). V námi prezentovaném případě tak tomu není. V literatuře je popsán případ kdy během dvou let sledování adenokarcinomu prostaty byla pozorována po kastraci významná biochemická regrese trvající 2 roky. Následně došlo k extenzivnímu růstu nádoru a metastazování do orgánů. Histologicky byl nově prokázán malobuněčný karcinom prostaty (4). Námi prezentovaný případ připomíná výše zmíněný svou zvýšenou hladinou PSA. Dvořáček a kol. uvádí možnost příměsi neuroendokrinních buněk ve 100% nádorů prostaty (5). Malobuněčný karcinom mohl, i vzhledem k věku pacienta, předcházet adenokarcinom zvyšující jeho hladinu (6), nebo byl simultánně přítomen a nebyl v histologickém nálezu zastižen (5). V současné době i přes endoresekční zprůchodnění prostatické uretry má pacient polakysurie. U malobuněčného karcinomu je udáván poměrně častý výskyt paraneoplastických projevů včetně možnosti porušené sekrece antidiuretického hormonu (2). U prezentovaného případu nebyly paraneoplastické jevy zaznamenány.
Závěr
Malobuněčný karcinom prostaty je biologicky velmi agnesivní, s tvorbou četných metastáz (v játrech, plicích, kostech) včetně viscerálních orgánů běžně nepostihovaných (ledviny, slezina). Rozsáhle invaduje do spádových uzlin (4, 7, 8, 9). Má špatnou prognózou. V prezentovaném případě bylo dosaženo po nasazení nesteroidního antiandrogenu inhibicí vychytávání androgenů a inhibicí vazby androgenů v cílových tkáních biochemické regrese a prozatím nebyla prokázána generalizace karcinomu..
Literatura
Autoři předkládají kazuistiku 80-letého pacienta léčeného pro obstrukční příznaky dolních močových cest střídané epizodami inkontinence. Po dovyšetření provedena endoresekce prostaty. Histologicky byl prokázán malobuněčný karcinom prostaty Gleasonské skóre 10.
Kazuistika
80-letý pacient vyšetřen a léčen pro obstrukční příznaky dolních močových cest střídané epizodami inkontinence. Po dovy-
šetření provedena endoresekce prostaty. Histologicky byl prokázán malobuněčný (neuroendokrinní) karcinom prostaty Gleasonské skóre 10. Z ostatních vyšetření byl stanoven prostatický specifický antigen (PSA) 46,94, proveden rentgenový snímek plic – bez metastáz, scintigrafie skeletu negativní na přítomnost metastáz. CT pánve neprokázalo patologickou lymfadenopatii spádových mízních uzlin prostaty. Dle TNM klasifikace zařazen nádor jako T4 N0 M0.
Pro trvající obstrukční symptomatologii byla provedena druhá endoresekce prostaty po 2 měsících od prvního zákroku. Histologicky všechny fragmenty prostoupeny invazivně rostoucím špatně diferencovaným karcinomem, místy připomínající malobuněčný karcinom propadající nekróze. V medikamentózní léčbě nasazen flutamid 3xl tbl. /Andraxan tbl./. Po medikaci, 2,5 měsíce od stanovení diagnózy, byl kontrolní PSA 6,92. V plánu úplná ablace androgenů a paliativní radioterapie na oblast prostaty po dohojení endoresekční plochy na prostatě po poslední endoresekci.
Dikuze
Malobuněčný karcinom prostaty patří spolu se sarkomatoidním, bazocelulárním, adenosquamózním, prostatickým duktálním karcinomem ke skupině, která nemívá významněji elevovaný PSA (1, 2, 3). V námi prezentovaném případě tak tomu není. V literatuře je popsán případ kdy během dvou let sledování adenokarcinomu prostaty byla pozorována po kastraci významná biochemická regrese trvající 2 roky. Následně došlo k extenzivnímu růstu nádoru a metastazování do orgánů. Histologicky byl nově prokázán malobuněčný karcinom prostaty (4). Námi prezentovaný případ připomíná výše zmíněný svou zvýšenou hladinou PSA. Dvořáček a kol. uvádí možnost příměsi neuroendokrinních buněk ve 100% nádorů prostaty (5). Malobuněčný karcinom mohl, i vzhledem k věku pacienta, předcházet adenokarcinom zvyšující jeho hladinu (6), nebo byl simultánně přítomen a nebyl v histologickém nálezu zastižen (5). V současné době i přes endoresekční zprůchodnění prostatické uretry má pacient polakysurie. U malobuněčného karcinomu je udáván poměrně častý výskyt paraneoplastických projevů včetně možnosti porušené sekrece antidiuretického hormonu (2). U prezentovaného případu nebyly paraneoplastické jevy zaznamenány.
Závěr
Malobuněčný karcinom prostaty je biologicky velmi agnesivní, s tvorbou četných metastáz (v játrech, plicích, kostech) včetně viscerálních orgánů běžně nepostihovaných (ledviny, slezina). Rozsáhle invaduje do spádových uzlin (4, 7, 8, 9). Má špatnou prognózou. V prezentovaném případě bylo dosaženo po nasazení nesteroidního antiandrogenu inhibicí vychytávání androgenů a inhibicí vazby androgenů v cílových tkáních biochemické regrese a prozatím nebyla prokázána generalizace karcinomu..
Literatura
- Benchekroun A. et al.: Carcinome sarkomatoide de la prostate.
Prog. Urol., 2001, 11, s. 327-30.
- Moguelet P. et al.: Biphasic sarcomatoid carcinoma of the
prostate. Ann. Pathol., 2001, 21, s 67-70.
- Walsh P.C et al.: Campbell’s urology. W.B. Saunders company.
7-th edition, s. 2503-2504.
- Maeno A., Kamoto T., Kitamura K. et al.: Progression from
adenocarcinoma to small cell carcinoma of the prostate during
endoctinotherapy: a case report. Hinyokika Kiyo, 2001, 7, s
591-593.
- Dvořáček J., Babjuk M. et al.: Onkourologie. Galen. 2005, s.
246.
- Nadig S.N. et al.: Small cell carcinoma of the prostate: an
underrecognized entity. Can. J. Urol., 2001, 8, s.
1207-1210.
- Shimizu N., et al.: Small cell carcinoma of the prostate: an
autopsy case report. Hinyokika Kiyo, 2005, s. 399-402.
- Venkatesh P.K., et al.: Metastatic pure smal-cell carcinoma of
prostate. Am. J. Med. Sci., 2004, 328, s. 286-289.
- Bleichner J. C., Chun B., Klappenbach R. S.: Pure small-cell carcinoma of the prostate with fatal liver metastasis. Arch. Pathol. Lab. Med., 1986, 110, s. 1041-1044.
Datum přednesení příspěvku: 11. 5. 2006
