Konference: 2006 XXX. Brněnské onkologické dny a XX. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Zhoubné nádory plic a průdušek
Téma: Nádory plic a hrudníku
Číslo abstraktu: 156p
Autoři: MUDr. Martin Matějů, Ph.D.; MUDr. Eva Sedláčková, MBA; Doc. MUDr. Jan Novotný, Ph.D.; prof. MUDr. Luboš Petruželka, CSc.; Ing. Stanislav Kormunda
Východisko
Maligní thymomy tvoří 10-20 % všech mediastinálních nádorů a patří k nejčastějším tumorům horního předního mediastina. Většinou se šíří lokálně, vyznačují se pomalým růstem a jsou často opouzdřené. Standardním léčebným postupem při terapii maligního thymomu je chirurgický zákrok. Jeho radikalita je velmi důležitým prognostickým faktorem. K dalším léčebným modalitám patří radioterapie, která je indikována především u tumorů s invazí do okolních tkání, dále pak chemoterapie, a to nejčastěji v režimech ADOC (doxorubicin, cisplatin, vincristin, cyclophosphamide) a VIP (vepesid, cisplatin, iphosphamide).
Metodika
Byla provedena retrospektivní analýza léčebných výsledků u 85 nemocných léčených na naší klinice pro maligní thymom v rozmezí let 1973-2006.
Studovány byly následující charakteristiky:
• rodinná zátěž
• věk a pohlaví pacienta v době diagnózy
• klinická manifestace nádoru
• radikálnost operačního výkonu
• iniciální rozsah onemocnění
• histopatologický typ a stadium nádoru
• pooperační terapie
• doba do progrese onemocnění
• paliativní léčba
• celkové přežívání
• čas bez známek nemoci
• čas do progrese onemocnění
Výsledky
V období 1973-2006 bylo na Onkologické klinice léčeno 85 pacientů s diagnózou maligního thymomu. Klinické příznaky vedoucí k jeho diagnóze jsou shrnuty v grafu 1.
Graf 1:
Klinické příznaky vedoucí k diagnóze maligního thymomu u souboru 85 pacientů léčených na Onkologické klinice VFN a 1. LF UK v letech 1973-2006
Nejčastější klinický příznak představovala myastenia gravis, která se v době diagnózy vyskytovala u 53 nemocných. Z toho u pěti nemocných byl thymom diagnostikován až po thymektomii, indikované z důvodu myastenie.
Chirurgická léčba byla první léčebnou modalitou u 79 nemocných, z toho se u 60 pacientů jednalo o radikální resekce. Ve dvou případech předcházela chirurgickému výkonu neoadjuvantní chemoterapie v režimu ADOC, následovaná radioterapií. Tato léčba vedla k regresi nádoru a umožnila jeho operabilitu.
Histologicky byl thymom klasifikován podle AJCC klasifikace u 21 pacientů jako typ A (epiteliální, vřetenobuněčný, medulární), u 10 pacientů jako typ B1 (na lymfocyty bohatý, lymfocytární, převážně kortikální), u 17 pacientů jako typ B2 (kortikální) u 7 pacientů jako typ B3 (epiteliální, atypický, skvamózní, dobře diferencovaný thymický karcinom),u 7 pacientů jako typ AB (smíšený), u 8 pacientů jako typ C (thymický karcinom) a u 15 pacientů nebyla histologická klasifikace specifikována.
Podle pooperačního stagingu dle Masaoky obsahoval soubor 10 pacientů ve stadiu I (makroskopicky opouzdřený tumor bez mikroskopických známek invaze do pouzdra), 34 pacientů ve stadiu II (mikroskopická invaze do pouzdra či makroskopická invaze do mediastinální tukové tkáně nebo do mediastinální pleury), 20 pacientů ve stadiu III (makroskopická invaze do okolních struktur – perikardu, velkých cév, plic), 9 pacientů ve stadiu IVa (pleurální či perikardiální diseminace), 4 pacienty ve stadiu Ivb (lymfogenní nebo hematogenní metastázy) a u 8 pacientů nebylo možné pooperační stadium určit.
Pooperační radioterapie byla zařazena do léčebného plánu u 57 nemocných. U 10 pacientů nebyla indikována, neboť tumor neinvadoval do pouzdra (Masaoka st. I), ve 3 případech byla kontraindikována věkem a u 15 nemocných nebyl důvod jejího nezařazení znám.
Chemoterapie byla nejčastěji indikována jako paliativní. Celkem 24krát byl použit režim ADOC /EDOC, 10krát režim VIP a 11krát režimy jiné.
V případě, že byla u pacienta přítomna měřitelná léze, bylo možné hodnotit léčebnou odpověď na chemoterapii nebo radioterapii podle kritérií WHO. Léčebná odpověď na paliativní léčbu 1. linie byla u chemoterapie zaznamenána u 9 z 19 a u radioterapie u 4 ze 6 hodnotitelných pacientů.
Parametry celkového přežívání, času do progrese nemoci, doby bez známek onemocnění a četnosti léčebných odpovědí jsou v současné době statisticky zpracovávány a budou prezentovány v plném rozsahu na XXX. brněnských onkologických dnech.
Závěr
Maligní nádory thymu patří v současné době k velmi dobře léčitelným nádorům, a to i v případech diagnózy pokročilého onemocnění. Centralizace péče o ně by umožnila organizovat unicentrické studie druhé fáze, které by mohly vést k dalšímu zlepšení léčebných výsledků u prognosticky méně příznivých skupin pacientů.
Poděkování
Práce byla vytvořena s podporou výzkumného zámě ru MŠMT 0021620808.
Maligní thymomy tvoří 10-20 % všech mediastinálních nádorů a patří k nejčastějším tumorům horního předního mediastina. Většinou se šíří lokálně, vyznačují se pomalým růstem a jsou často opouzdřené. Standardním léčebným postupem při terapii maligního thymomu je chirurgický zákrok. Jeho radikalita je velmi důležitým prognostickým faktorem. K dalším léčebným modalitám patří radioterapie, která je indikována především u tumorů s invazí do okolních tkání, dále pak chemoterapie, a to nejčastěji v režimech ADOC (doxorubicin, cisplatin, vincristin, cyclophosphamide) a VIP (vepesid, cisplatin, iphosphamide).
Metodika
Byla provedena retrospektivní analýza léčebných výsledků u 85 nemocných léčených na naší klinice pro maligní thymom v rozmezí let 1973-2006.
Studovány byly následující charakteristiky:
• rodinná zátěž
• věk a pohlaví pacienta v době diagnózy
• klinická manifestace nádoru
• radikálnost operačního výkonu
• iniciální rozsah onemocnění
• histopatologický typ a stadium nádoru
• pooperační terapie
• doba do progrese onemocnění
• paliativní léčba
• celkové přežívání
• čas bez známek nemoci
• čas do progrese onemocnění
Výsledky
V období 1973-2006 bylo na Onkologické klinice léčeno 85 pacientů s diagnózou maligního thymomu. Klinické příznaky vedoucí k jeho diagnóze jsou shrnuty v grafu 1.
Graf 1:
Klinické příznaky vedoucí k diagnóze maligního thymomu u souboru 85 pacientů léčených na Onkologické klinice VFN a 1. LF UK v letech 1973-2006
Nejčastější klinický příznak představovala myastenia gravis, která se v době diagnózy vyskytovala u 53 nemocných. Z toho u pěti nemocných byl thymom diagnostikován až po thymektomii, indikované z důvodu myastenie.
Chirurgická léčba byla první léčebnou modalitou u 79 nemocných, z toho se u 60 pacientů jednalo o radikální resekce. Ve dvou případech předcházela chirurgickému výkonu neoadjuvantní chemoterapie v režimu ADOC, následovaná radioterapií. Tato léčba vedla k regresi nádoru a umožnila jeho operabilitu.
Histologicky byl thymom klasifikován podle AJCC klasifikace u 21 pacientů jako typ A (epiteliální, vřetenobuněčný, medulární), u 10 pacientů jako typ B1 (na lymfocyty bohatý, lymfocytární, převážně kortikální), u 17 pacientů jako typ B2 (kortikální) u 7 pacientů jako typ B3 (epiteliální, atypický, skvamózní, dobře diferencovaný thymický karcinom),u 7 pacientů jako typ AB (smíšený), u 8 pacientů jako typ C (thymický karcinom) a u 15 pacientů nebyla histologická klasifikace specifikována.
Podle pooperačního stagingu dle Masaoky obsahoval soubor 10 pacientů ve stadiu I (makroskopicky opouzdřený tumor bez mikroskopických známek invaze do pouzdra), 34 pacientů ve stadiu II (mikroskopická invaze do pouzdra či makroskopická invaze do mediastinální tukové tkáně nebo do mediastinální pleury), 20 pacientů ve stadiu III (makroskopická invaze do okolních struktur – perikardu, velkých cév, plic), 9 pacientů ve stadiu IVa (pleurální či perikardiální diseminace), 4 pacienty ve stadiu Ivb (lymfogenní nebo hematogenní metastázy) a u 8 pacientů nebylo možné pooperační stadium určit.
Pooperační radioterapie byla zařazena do léčebného plánu u 57 nemocných. U 10 pacientů nebyla indikována, neboť tumor neinvadoval do pouzdra (Masaoka st. I), ve 3 případech byla kontraindikována věkem a u 15 nemocných nebyl důvod jejího nezařazení znám.
Chemoterapie byla nejčastěji indikována jako paliativní. Celkem 24krát byl použit režim ADOC /EDOC, 10krát režim VIP a 11krát režimy jiné.
V případě, že byla u pacienta přítomna měřitelná léze, bylo možné hodnotit léčebnou odpověď na chemoterapii nebo radioterapii podle kritérií WHO. Léčebná odpověď na paliativní léčbu 1. linie byla u chemoterapie zaznamenána u 9 z 19 a u radioterapie u 4 ze 6 hodnotitelných pacientů.
Parametry celkového přežívání, času do progrese nemoci, doby bez známek onemocnění a četnosti léčebných odpovědí jsou v současné době statisticky zpracovávány a budou prezentovány v plném rozsahu na XXX. brněnských onkologických dnech.
Závěr
Maligní nádory thymu patří v současné době k velmi dobře léčitelným nádorům, a to i v případech diagnózy pokročilého onemocnění. Centralizace péče o ně by umožnila organizovat unicentrické studie druhé fáze, které by mohly vést k dalšímu zlepšení léčebných výsledků u prognosticky méně příznivých skupin pacientů.
Poděkování
Práce byla vytvořena s podporou výzkumného zámě ru MŠMT 0021620808.
Datum přednesení příspěvku: 11. 5. 2006
