Konference: 2004 XXVIII. Brněnské onkologické dny a XVIII. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Nádory v seniu
Téma: Nádory v seniu
Číslo abstraktu: 145
Autoři: MUDr. Vladimír Kotek; MUDr. Radomír Zachoval, Ph.D.; RNDr. Ivan Vermousek, CSc.
Kromě zmiňovaných objektivních skutečností nelze nevidět též dopady rozvoje oborů anesteziologie a intenzivní péče, které umožňují realizovat zcela rutinně a bezproblémově i takové výkony, které se ještě nedávno mohly jevit jako „heroické“, spojené se značným operačním rizikem. Navíc rozvoj technologie plastů a ušlechtilých kovových materiálů dal předpoklad zavedení nových minimálně invazivních postupů do klinické praxe – v současnosti jde většinou o jednorázové specielně k tomu kterému konkrétnímu účelu určené sety. V onkourologii je nyní součástí téměř denní praxe zajišťování derivace moče vnitřní drenáží (double-J stenty), event. perkutánní punkční nefrostomií, existují též urospirály z ušlechtilého kovu, umožňující řešit infravezikální obstrukci bez nutnosti ponechání permanentního katetru či derivace moče suprapubickou epicystostomií. Nelze opomenout ani chemicky vyvinuté sloučeniny (např. PVA–polyvinylalkohol), které lze angiografickou technikou vpravit přimo intraluminálně za účelem umělé obliterace; takto lze např. embolizovat arteriální řečiště v ledvině event. i v malé pánvi za účelem řešení profuzních krvácení při pokročilých tumorózních procesech ledviny nebo močového měchýře.
Z právě uvedeného lze dovodit, že kromě úkonů ryze paliativních – které sice mohou i vlastní přežívání prodlužovat, avšak za cenu diskutabilního faktického benefitu z aspektu kvality života, jsou aktuální i kurativní výkony rozsáhlejšího charakteru (radikální operace), které byly donedávna indikačně limitovány věkem. Za podmínek dosažení rutinní erudice v operační technice spolu s volbou optimálního postupu vedení anestezie lze vlastní operační zátěž snížit natolik významně, že ani starší senioři nemusí být rozsáhlejšími radikálními onkochirurgickými operačními výkony zatíženi mimořádně extrémně.
Nelze nevidět ani skutečnost, že následkem multimediálně vedené zdravotnické osvěty je dnes již poměrně velká skupina populace zainteresována na péči o své vlastní zdraví mnohem intenzivněji než v minulosti a vlastní informovanost laické veřejnosti v odborné problematice bývá často pozoruhodná. Logicky tomu tak narůstá počet seniorů, kteří se sami rozhodli právě pro radikálnější léčebný postup, vymezený dříve jen do obecně akceptovaného imaginárního věkového limitu, přestože oni sami tento limit již podstatně překročili.
Autoři preferují jako hlavní a rozhodující kritérium reálný zdravotní stav z komplexního pohledu – tj. biologický věk – a tento jednoznačně preferují před formálním věkem kalendářním. Předpoklad relativně dlouhodobého přežívání je věrohodně doložen oficiálními statistickými údaji, které nesporně svědčí pro signifikantní nárůst průměrné hodnoty věku naší populace.
V případě, že byl nemocný klient podrobně a srozumitelnou formou obeznámen se všemi existujícími možnostmi léčebných modalit a sám vysloveně požaduje radikální operační řešení, nutno z pohledu platné legislativy jeho stanovisko zohlednit. Pokud neexistují jednoznačné kontraindikace či nezpochybnitelné vysoké riziko operační zátěže, nevidí autoři důvod nemocného od radikální operace kategoricky odrazovat.
Závěrem uveden kasuistický případ 82-letého nemocného, který podstoupil radikální prostatektomii. U tohoto operačního výkonu se přitom často ještě dnes často zohledňuje právě věkový limit 70 let věku. V daném případě šlo o jedince bez dalších komorbidit, ve skvělé celkové zdravotní kondici. Vlastní operační výkon proběhl zcela standardně a v pooperačním průběhu se nevyskytly žádné komplikace. Nemocný je v současné době zcela zdráv a ve svém dosavadním způsobu života není nikterak omezen.
Datum přednesení příspěvku: 26. 5. 2004