Má testování in vitro rezistence prognostický význam u operovaných pacientů s NSCLC st. IIIA ?

Byl hodnocen soubor 65 pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic ve stádiu IIIA, kterým byly podány 3 cykly neoadjuvantní chemoterapie. Skupině 34 nemocných ve složení paklitaxel 200 mg/m² den 1 a karboplatina (AUC 6) d1, v intervalu 21 dnů. Skupině 31 nemocných pak vinorelbin 30 mg/m² d1,8 a karboplatina (AUC 6) d1, rovněž v intervalu 21 dnů. Po 3 cyklech se u všech pacientů provedlo celkové přešetření a byla zvažována operabilita onemocnění. Věkový průměr pacientů činil 52 let ve skupině léčených paklitaxelem a 64,5 let ve skupině léčených vinorelbinem. Nejčastěji byl zastoupen spinocelulární karcinom. Tolerance neoadjuvantní chemoterapie byla velice dobrá, toxicita nízká. Ze skupiny léčených paklitaxelem bylo operováno 26 pacientů (76,5 %), RR byl 67,7 %, v 11 případech došlo k progresi onemocnění (32,4 %). Ve skupině léčených vinorelbinem bylo operováno 21 pacientů (67,7 %), RR byl 71 % a v 9 případech došlo během neoadjuvantní chemoterapie k progresi onemocnění (29 %). Po operaci byly odebrané nádorové buňky testovány MTT testem určujícím chemorezistenci in vitro. Bylo pokračováno selektivní adjuvantní chemoterapií. U operovaných pacientů ve skupině s paklitaxelem činí 3leté přežívání 66,7 % a 5leté přežívání 50 %, ve skupině s vinorelbinem činí 3leté přežívání 62,5 % a 5leté přežívání 40 %.


Práce podpořena grantem MSM 6198959216.