Konference: 2007 XXXI. Brněnské onkologické dny a XXI. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Kolorektální karcinom
Téma: XVI. Kolorektální karcinom
Číslo abstraktu: 156
Autoři: Prof. MUDr. František Antoš, CSc.; Zuzana Šerclová; MUDr. Jaroslav Marvan; MUDr. Pavel Vítek, PhD.; MUDr. Martin Skála
Úvod
Tvorba ascitu při maligních onemocněních dutiny břišní je jednou ze známek blížícího se konce života onkologicky nemocných do 1-8 mě síců. 1 rok přežije pouze 0-13% z těchto nemocných. Jejich kvalita života je velmi nízká. Maligním ascitem trpí asi 10% pacientů s nádorovým onemocně ním, u 20% maligních ascitů se nezjistí primární malignita. Předpokládá se, ž e ascites je způsoben nadbytečnou produkcí tekutin a vyšší vaskulární permeabilitou, přičemž je omezená lymfatická drenáž . Nemocní s maligním ascitem trpí bolestmi břicha, dušností, mají gastrointestinální symptomatologii, jejich kvalita života je významně alterována. Dosud jedinou doporučovanou symptomatickou léčbou (krom podávání diuretik) jsou opakované abdominocentézy se všemi důsledky z toho plynoucími, především metabolickými a infekčními.
Metoda
Při řeš ení problematiky pokroč ilých nádorů peritonea nádorů s peritoneální diseminací kombinací postupu chirurgického a podáním peroperač ní hypertermické chemoterapie (HIPEC) jsme si povšimli, ž e po takto aplikované terapii nedochází k opě tné tvorbě ascitu, a to zpravidla až do konce ž ivota. Proto jsme zhodnotili naši sestavu nemocných z pohledu mož nosti ovlivnění chronické tvorby maligního ascitu
Pacienti
Na našem pracovišti bylo k operační revizi s plánem peritonektomie a HIPEC indikováno 112 nemocných z důvodů pseudomyxomu, mezoteliomu č i pokročilého kolorektálního nebo gynekologického karcinomu. U 25 nemocných, kterým nebylo během operace možné jakkoliv chirurgicky pomoci pro rozsah onemocnění, byl peroperačně nalezen ascites (19l). U části těchto infaustně nemocných (1. skupina) bylo možné provést paliativní debulking a HIPEC (16p.). Ve 2. skupině (9p.) extenzivní nitrobřišní postižení dovolilo pouze HIPEC.
Výsledky
V 1. skupině se u 12 nemocných ascites již neobjevil, u 4 nemocných se ascites doplnil v průměru 6,3 měsíců po chirurgickém výkonu. Dosud zemřeli 4 nemocní, průměrně 10,7 měsíců po operaci, 3 z nich přežívali více než rok. 12 pacientů žije – 6p > 1 rok, 3p > 2 roky, 1p > 4 roky.
Ve 2. skupině se neobjevil ascites u 3 nemocných, u 5 nemocných se doplnil po v průměru 7,2 měsíců po operaci. Tito nemocní přežili 2-23 měsíců (2, 3, 9, 11, 12, 12, 13, 23).
Závěry
S pomocí HIPEC (event. + debulking) se zhruba 60% pacientů zbaví svého maligního ascitu nadobro. U zbylých asi 40% nemocných se opět ascites vytvoří, ale v přijatelné míře, bez nutnosti punkcí.
Tvorba ascitu při maligních onemocněních dutiny břišní je jednou ze známek blížícího se konce života onkologicky nemocných do 1-8 mě síců. 1 rok přežije pouze 0-13% z těchto nemocných. Jejich kvalita života je velmi nízká. Maligním ascitem trpí asi 10% pacientů s nádorovým onemocně ním, u 20% maligních ascitů se nezjistí primární malignita. Předpokládá se, ž e ascites je způsoben nadbytečnou produkcí tekutin a vyšší vaskulární permeabilitou, přičemž je omezená lymfatická drenáž . Nemocní s maligním ascitem trpí bolestmi břicha, dušností, mají gastrointestinální symptomatologii, jejich kvalita života je významně alterována. Dosud jedinou doporučovanou symptomatickou léčbou (krom podávání diuretik) jsou opakované abdominocentézy se všemi důsledky z toho plynoucími, především metabolickými a infekčními.
Metoda
Při řeš ení problematiky pokroč ilých nádorů peritonea nádorů s peritoneální diseminací kombinací postupu chirurgického a podáním peroperač ní hypertermické chemoterapie (HIPEC) jsme si povšimli, ž e po takto aplikované terapii nedochází k opě tné tvorbě ascitu, a to zpravidla až do konce ž ivota. Proto jsme zhodnotili naši sestavu nemocných z pohledu mož nosti ovlivnění chronické tvorby maligního ascitu
Pacienti
Na našem pracovišti bylo k operační revizi s plánem peritonektomie a HIPEC indikováno 112 nemocných z důvodů pseudomyxomu, mezoteliomu č i pokročilého kolorektálního nebo gynekologického karcinomu. U 25 nemocných, kterým nebylo během operace možné jakkoliv chirurgicky pomoci pro rozsah onemocnění, byl peroperačně nalezen ascites (19l). U části těchto infaustně nemocných (1. skupina) bylo možné provést paliativní debulking a HIPEC (16p.). Ve 2. skupině (9p.) extenzivní nitrobřišní postižení dovolilo pouze HIPEC.
Výsledky
V 1. skupině se u 12 nemocných ascites již neobjevil, u 4 nemocných se ascites doplnil v průměru 6,3 měsíců po chirurgickém výkonu. Dosud zemřeli 4 nemocní, průměrně 10,7 měsíců po operaci, 3 z nich přežívali více než rok. 12 pacientů žije – 6p > 1 rok, 3p > 2 roky, 1p > 4 roky.
Ve 2. skupině se neobjevil ascites u 3 nemocných, u 5 nemocných se doplnil po v průměru 7,2 měsíců po operaci. Tito nemocní přežili 2-23 měsíců (2, 3, 9, 11, 12, 12, 13, 23).
Závěry
S pomocí HIPEC (event. + debulking) se zhruba 60% pacientů zbaví svého maligního ascitu nadobro. U zbylých asi 40% nemocných se opět ascites vytvoří, ale v přijatelné míře, bez nutnosti punkcí.
Datum přednesení příspěvku: 24. 4. 2007
