Lokální toxicita konkomitantní radiochemoterapie bronchogenního karcinomu

Výsledky léčby pacientů s lokoregionálně pokročilým nemalobuněčným bronchogenním karcinomem nejsou dosud uspokojivé. Jednou ze slibných možností léčby těchto nemocných je konkomitantní radiochemoterapie (RT-CHT). Je indikována u pacientů s inoperabilním st. IIIa a IIIb s dobrými prognostickými faktory (bez postižení nadklíčkových uzlin a bez maligního pleurálního výpotku). Současná aplikace chemoterapie poněkud modifikuje lokální toxicitu standardní radioterapie, zvláště v pozdní fázi, kdy většinou dochází k urychlení nástupu a k zesílení manifestace klinických příznaků poradiační reakce.
Lokální toxicita RT-CHT závisí na použité radioterapii (celková dávka, frakcionace, ozařovaný objem tkáně, zdroj a energie záření), chemoterapii (druh cytostatika nebo kombinace cytostatik, dávka, časové schéma podání) a na stavu pacienta (performance status, interkurentní onemocnění, předchozí léčba).
K nejčastějším pozdním lokálním změnám kůže a podkoží patří fibroza kůže a podkoží s hyperpigmentací, většinou nečiní nemocným větší potíže. K jejich potlačení se preventivně může podávat pentoxiphyllin, Evitamin, ovšem s omezeným účinkem.
Závažnější je pneumotoxicita. Časná fáze poradiační plicní reakce se projevuje akutní poradiační pneumonitidou, která, pokud není léčena, přejde do irreverzibilní plicní fibrózy.
V profylaxi vzniku těžších forem plicních poradiačních změn se v klinických studiích ověřovala účinnost ACE inhibitorů a cytoprotekce amifostinem, zatím však s nejednoznačnými výsledky.
Toxicitou limitující dávkování je ezofageální toxicita. Prakticky všichni pacienti trpí dysfagickými potížemi, ezofagitis G2–3 se vyskytuje u konkomitantní RT-CHT v 15-50 %. Nejtěžším stupněm je vznik fistuly, která je většinou fatální komplikací. V několika klinických studiích se prokázal cytoprotektivní účinek amifostinu.
Dosud málo sledovaná je kardiotoxicita, která se projevuje v časné fázi nejčastěji arytmií nebo levostrannou ventrikulární dysfunkcí, u déle přežívajících pacientů se mohou manifestovat ischemické potíže, vyplývající z fibrotického postižení koronárních cév, kardiomyopatie nebo perikarditida.
Z neurotoxických příznaků po RT-CHT mohou vzniknout sensorické a motorické neuropatie závisející spíše na použitém cytostatiku, myelitida je spíše vzácná.

Závěr
Systémová toxicita konkomitantní RT-CHT není příliš výrazná, závažnější je častý výskyt lokální toxicity, především ezofagitidy a poradiační pneumonitidy s možným vznikem pozdní plicní fibrózy. Vzhledem k tomu, že možnosti profylaktického a terapeutického ovlivnění lokální toxicity jsou omezené, je třeba tuto léčbu indikovat jen u pacientů v dobrém klinickém stavu, bez závažnějších interkurencí, s dostatečnou funkční plicní rezervou a s nepříliš rozsáhlým tumorem.