LOBULÁRNÍ KARCINOM PRSU

Invazivní lobulární karcinom (ILC) je druhým nejčastějším typem invazivního karcinomu prsu. Tvoří přibližně 8-14 % všech karcinomů prsu. Častěji se jedná o multicentrické/multifokální a bilaterální nádory. Nádory jsou v době diagnózy větší a mají častěji postiženy axilárni lymfatické uzliny. ILC roste lineárně podél duktů, a proto je hůř detekovatelný pomocí mamografie. Z tohoto důvodu bývá častěji indikované předoperační MRI vyšetření k přesnému stanovení rozsahu onemocnění. Nevýhodou MRI vyšetření je častá falešná pozitivita, která může vést ke zbytečně radikálnější chirurgii. Při nálezu ILC bývá často indikována bilaterální mastektomie (ME). ILC se dává do korelace s lepší prognózou. To platí však pouze během prvních šesti let sledování ve srovnání s IDC, při delším sledování je to však naopak. ILC metastazují do atypických lokalit. Méně často do plic a CNS, častěji do ovarií a gastrointestinálního traktu. Přibližně 90 % ILC má pozitivní estrogenové receptory (ER) a příznivější fenotyp nádoru: nižší grade, nižší proliferaci a negativitu HER2 a jsou E-cadherin negativní. Většina ILC by tedy měla patřit mezi luminální A karcinomy prsu, reálně však byla pouze polovina ILC klasifikována jako nádory luminální A. Současná molekulární klasifikace podtypů karcinomu prsu je založena na biologii invazivního duktálniho karcinomu (IDC). ILC se dává do souvislosti s lepší prognózou. I když poslední retrospektivní analýza předpokládá, že pacientky s ILC léčené adjuvantní HT mají menší prospěch z léčby než pacientky s invazivním duktálním karcinomem. Léčebná odpověď na neadjuvantní chemoterapii je podle výsledků klinických studií u ILC nižší než u IDC a to stejné platí i pro metastatické onemocnění. Vzhledem k malému počtu pacientek s ILC zařazených do klinických studií jsou informace o léčbě ILC omezené.