Living will v českém prostředí

V rámci naplňování spirituálních potřeb pacientů je třeba myslet i na otázky související s léčbou a s koncem života. Toto téma nabývá významu zejména u pacientů s neléčitelným onemocněním a pacientů v terminálních stádiích. Diskuze o spiritualitě pacienta je dobrou příležitostí k zahájení diskuze o přáních ohledně budoucí léčby či případné resuscitace. Tyto otázky mohou být s pacientem vyjasněny dlouho před tím, než se opravdu dostane do vlastního stádia umírání. Víra a životní hodnoty pacienta ovlivňují nejen jeho život, ale i smrt.

Na celosvětovém kongresu v kanadském Montrealu, který se konal v září roku 2008, jsem měla možnost seznámit se s konceptem „Pět přání"®.

Autorem tohoto konceptu je Jim Towey, který pracoval po dvanáct let s Matkou Terezou. Na základě této zkušenosti vypracoval „Pět přání"®, jež jsou nazývány prvním liwing will se srdcem. Jde o manuál, jež je velmi lehce vyplnitelný a umožňuje pacientům projevit jasnou a srozumitelnou formou svá přání ohledně budoucí léčby a péče. Originál lze získat na stránkách www.agingwithdignity.org.

Ráda bych touto cestou seznámila zájemce s českým překladem tohoto manuálu.

Přání první: Osoba, která je oprávněna činit za mne rozhodnutí ohledně léčby, pokud tohoto rozhodnutí nebudu schopen/a.

Přání druhé: Typ léčby, jež si přeji využít a jež si nepřeji využít. (Jde zejména o tišení bolesti, podávání stravy a prodlužování života). Pacient se konkrétně vyjadřuje k následujícím situacím: vlastní umírání, trvalé poškození mozku, koma a další situace, kdy nechce být udržen při životě za pomoci přístrojů.

Přání třetí: Saturace potřeb (základní i vyšší potřeby).

Přání čtvrté: Způsob, jakým chce pacient trávit svůj volný čas. (Jde zejména o preferenci blízkosti druhých lidí či naopak).

Přání páté: Co by měli vědět mí blízcí. (Jde o vyjádření sympatií k blízkým, poděkování a také o přání ohledně pohřebních rituálů.)

Celý manuál je velmi jednoduchý, jednotlivá přání jsou vyjmenována, takže pacient pouze označí, co si přeje a co ne. Pokud nějaká jeho přání nejsou zachycena v předem vypsaných položkách, lze tato přání dopsat.

Na konci manuálu je formulář, jež má být podepsán za přítomnosti dvou svědků nebo notáře a tím pádem se tento manuál stává úřední listinou. Může být uložen u praktického lékaře nebo u notáře.

Domnívám se, že tento jednoduchý manuál si zaslouží pozornost i české odborné veřejnosti. Mohl by se stát užitečnou pomůckou všech pacientů a ulehčit tak rozhodování jak lékařů, tak rodinných příslušníků v situacích, kdy pacient sám o sobě rozhodovat nemůže.