Linie biologické léčby a chemoterapie – význam pro dobu do progrese a délku přežití u nemocných s nemalobuněčným plicním karcinomem

Biologická léčba nabízí další naději v lepší kvalitu života v paliativní léčbě. Snahou této práce bylo nejen zabývat se samotnou biologickou léčbou, ale hledat různé kombinace s chemoterapií, které by zlepšily čas do progrese nádoru i délku života nemocných.

Na klinice FN Plzeň je od roku 2005 do současnosti léčeno erlotinibem 267 nemocných, z toho validních údajů k vyhodnocení je 257.

Erlotinib byl podán v první linii léčby u 34 nemocných (13,2 %), ve druhé linii u 98 (38,1 %) a ve třetí linii u 125 nemocných (48,6 %). V 66 případech (67,3 %) po ukončení léčby erlotinibem následovala další chemoterapeutická léčba, v 32 případech (32,7 %) nebylo v další léčbě pokračováno.

V druhé linii chemoterapie, před zahájením léčby erlotinibem, byl nejčastěji indikován docetaxel 58 (46,4 %), pemetrexed 27 (21,6 %), pemetrexed i docetaxel 2 (1,6 %) a jiný typ kombinace 38 (30,4 %).

Medián věku nemocných v jednotlivých liniích léčby byl: při podání erlotinibu v první linii 73 let, ve druhé linii 64, a ve třetí linii léčby 62 let.

Dle pohlaví a linie léčby: v první linii léčby dominovaly ženy 23 (67,6 %) nad muži 11 (32,4 %), Ve druhé linii byli naopak více zastoupeni muži 69 (70,4 %) než ženy 29 (29,6 %) a ve třetí linii opět byli více muži 91 (72,8 %), ženy 34 (27,2 %).

Nekuřáků bylo nejvíce v první linii léčby erlotinibem – 20 nemocných (58,8 %), ve druhé linii jich bylo 24 (24,5 %) a ve třetí linii jen 12 (9,6 %). Ve třetí linii převládali především kuřáci – 68 nemocných (54,4 %).

Dle histologie byl v první linii léčby erlotinib více dáván nemocným s adenokarcinomem 67,6 % než-li epidermoidním 11,8 %, ve druhé linii – adenokarcinom 58 %, epidermoidní 40,8 % a ve třetí linii byl více zastoupen epidermoidní karcinom 51,2 %, adenokarcinom v 38,4 %.

Výskyt nežádoucích účinků při léčbě erlotinibem byl přibližně stejný, ač se jednalo o první linii léčby (61,8 %), druhou (66,3 %) či třetí linii (61,6 %). Taktéž redukce dávek byla podobná, v první linii byla u 14,7 % nemocných, ve druhé u 20,4 % a ve třetí u 16 % nemocných.

Medián celkového přežití od zahájení léčby erlotinibem v celém souboru je 8,3 měsíců, doba do progrese 1,9 měsíců. Při podrobnější analýze je vidět, že ti, kteří měli erlotinib v první linii měli medián celkového přežití 7,4 měsíců a dobu do progrese 1,9 měsíců. Ve druhé linii tyto intervaly byly 9,8 a 1,8 měsíců, ve třetí linii léčby činil medián celkového přežití 8,2 měsíců, doby do progrese 1,9 měsíců.

Ačkoli data ukazují, že nemocní v první linii léčby neměli vysoké přežití, doba do progrese je pro všechny linie stejná a nejlepší dosažená léčebná odpověď je dobrá ve vyšších liniích, předchozí chemoterapie nijak tento výsledek nezhoršila. Je třeba vzít v úvahu, že nemocní, kteří měli erlotinib v první linii mnohdy nebyli již vhodní pro další chemoterapii.