Konference: 2013 XXXVII. Brněnské onkologické dny a XXVII. Konference pro nelékařské zdravotnické pracovníky
Kategorie: Maligní lymfomy a leukémie
Téma: XVII. Hematoonkologie
Číslo abstraktu: 192
Autoři: MUDr. Lukáš Smolej, Ph.D.
Od 90. let 20. století došlo k pozoruhodným pokrokům v léčbě chronické lymfocytární leukemie (CLL). Přelomovou změnu znamenalo především zavedení purinových analog a kombinace chemoterapie s monoklonálními protilátkami. Chemoimunoterapie FCR (fludarabin, cyklofosfamid, rituximab) je nyní standardem léčby mladších a fyzicky zdatných pacientů v 1. linii i relapsu. Nemocní vyššího věku s významnými přidruženými chorobami, kteří tvoří většinu CLL populace, však zpravidla nemohou být léčeni takto intenzivními protokoly pro vysoké riziko nepřijatelných nežádoucích účinků, zejména myelotoxicity a infekčních komplikací. Vzhledem k tomu, že dosud žádná randomizovaná studie u této skupiny nemocných neprokázala významně lepší léčebné výsledky v porovnání s chlorambucilem, je možno nadále považovat toto alkylační cytostatikum za hlavní léčebnou volbu. Nízkodávkované fludarabinové režimy (např. nízkodávkovaný FCR, který používá v rámci projektu Q-lite česká CLL skupina) či kombinace chlorambucilu s monoklonálními anti-CD20 protilátkami jsou nyní zkoušeny v klinických studiích. Přidružené choroby, tělesná zdatnost, biologický věk a ledvinné funkce jsou zásadními prognostickými ukazateli, které hrají zásadní úlohu při rozhodování o volbě konkrétního léčebného režimu. Sdělení poskytne přehled současných a budoucích léčebných možností u starších a komorbidních nemocných s CLL.
Datum přednesení příspěvku: 18. 4. 2013