Konference: 2009 XXXIII. Brněnské onkologické dny a XXIII. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Gastrointestinální nádory
Téma: XIX. Primární a sekundární nádory jater
Číslo abstraktu: 171
Autoři: MUDr. Jiří Tomášek, Ph.D.; doc. MUDr. Igor Kiss, Ph.D., MBA; prof. MUDr. Vlastimil Válek, CSc.; prof. MUDr. Zdeněk Kala, CSc.; MUDr. Jana Halámková, Ph.D.; MUDr. Štěpán Tuček, PhD.; MUDr. Jana Králová; Petra Musilová; MUDr. Tomáš Andrašina, Ph.D.
Úvod
Základem léčby hepatocelulárního karcinomu je odstranění nádoru
chirurgicky, zničení nádorového ložiska ablačními nebo
embolizačními metodami, pro některé pacienty je vhodná regionální
chemoterapie cestou a. hepatica. Pro jasně definovanou skupinu
pacientů s hepatocelulárním karcinomem je nejlepším kurativním
řešením transplantace jater.
Pro velkou část pacientů s HCC ale tyto možnosti terapie nejsou
vhodné. Patří sem jednak pacienti s extrahepatální diseminací
nádoru, jednak pacienti s nízkou jaterní funkcí nebo různými
limitujícími komorbiditami. Pacienti v horším celkovém klinickém
stavu (KI <70%) nebo s těžší alterací jaterní funkce mají
největší prospěch ze symptomatické terapie.
Nemocní s extrahepatální diseminací HCC, nižší jaterní funkcí nebo
s jinými kontraindikacemi lokálních metod léčby jsou adepty
paliativní systémové terapie.
Soubor nemocných a metodika
Retrospektivně jsme zhodnotili léčbu pacientů s HCC, kteří byli
projednáni na onkologické indikační komisi FN Brno v letech
2005-2008. Zaměřili jsme se na pacienty s inoperabilním
onemocněním, kteří byli léčeni s využitím metod intervenční
radiologie. Takových pacientů bylo 34. Chirurgické řešení nebylo
indikováno vzhledem k rozsahu onemocnění nebo byly limitujícím
faktorem komorbidity nebo celkový stav pacienta. Hodnocen byl
celkový stav vyjádřený PS WHO, komorbidity, věk pacientů, způsob
léčby, doba do progrese, celkové přežití a komplikace léčby,
jaterní funkce, histologická verifikace.
Celkově bylo ošetřeno na Oddělení klinické onkologie ve FN Brno 62
pacientů, pouze u poloviny bylo vzhledem k rozsahu onemocnění a
celkovému stavu smysluplné zahájit onkologickou léčbu.
Výsledky
Rozhodování o léčbě bylo kolektivní v rámci multidisciplinární
indikační komise s účastí klinického onkologa, chirurga,
intervenčního radiologa, gastroenterologa, méně často i patologa.
Ke stratifikaci nemocných jsme používali kombinaci kriterií blízkou
BCLC (Barcelona Clinic Liver Cancer staging system).
U 14 pacientů byla indikována regionální intraarteriální
chemoterapie. Průměrně bylo aplikováno 9 cyklů na pacienta,
maximálně bylo podáno 22 cyklů chemoterapie. Byly použity režimy
FU, DDP/FU, nebo FAM. U 25 pacientů bylo provedeno celkem 78
chemoembolizací (MMC, DCB-Dox, Dox).
U 19 pacientů jsme pozorovali stabilizaci onemocnění (SD) delší než
3 měsíce, u 4 nemocných došlo k regresi onemocnění (PR nebo mPR).
Po doplnění RFA bylo u 8 pacientů dosaženo stavu, kdy nebyl nádor
zobrazovacími metodami prokazatelný a stav tedy odpovídal kompletní
remisi (CR). Doba do progrese byla v celém souboru průměrně 36
měsíců, (6-84 měsíce). K dnešnímu datu žije 12/23 pacientů s
průměrem 43 měsíce od stanovení diagnosy a z toho 7CR po RFA
(průměr 59 měs.). U všech pacientů před interevenčním zákrokem byla
vyšetřena jaterní funkce a u poloviny byla tato funkce kontrolována
i s odstupem po výkonu.
Významný pokles byl zaznamenán u 1 pacienta po 3 cyklech regionální
chemoterapie, naopak u pacientky léčené 22 cykly chemoterapie byla
jaterní funkce ovlivněna léčbou jen minimálně a její finální
zhoršení bylo na vrub progrese onemocnění.
Závěr
V případě inoperabilního HCC je alternativou k metodám intervenčním
systémová chemoterapie s velmi problematickými výsledky nebo nověji
biologická léčba sorafenibem.
Ve studii III. fáze SHARP byl medián doby do progrese 5,5 měsíce a
medián přežití 10,7 měsíce.
Chemoembolizací lze podle literárních údajů dosáhnout u
inoperabilního HCC lokální kontrolu tumoru v 15-60%, 5-leté přežití
se pak pohybuje v rozmezí 8-43%.
Naše výsledky potvrzují, že pokud je pacient schopen léčby
intervenčními metodami, jsou jeho vyhlídky podstatně lepší, s
nadějí na dlouhodobou stabilizaci nebo významnou regresi nemoci.
Přežívání této skupiny nemocných pak vícenásobně překračuje medián
přežívání nemocných léčených systémovou léčbou.
Naše výsledky také dokazují jednoznačný benefit pro nemocné z
multidisciplinárního přístupu k léčbě s využitím celého potenciálu
léčebných metod.
Literatura:
- Halámková J, Kala Z, Tomášek J, Bohatá Š, Kiss I: Novinky v léčbě hepatocelulárního karcinomu, Remedia 2008; 18: 44-53.
- Válek V, Kala Z, Kiss, I: Maligní ložiskové procesy jater, diagnostika a léčba včetně minimálně invazivních metod, Grada, 2006, 416str.
- Vogl TJ, Zangos S, Balzer JO, et al. Transarterial Chemoembolization (TACE). Hepatocellular Carcinoma: Technique, Indication and Results. Rofo 2007; 179: 1113-1126.
- Liapi E, Geschwind JF-H:Transcatheter and Ablative Therapeutic Approaches for Solid Malignancies J. Clin. OncoL, March 10, 2007; 25(8): 978-986.
Datum přednesení příspěvku: 18. 4. 2009