Konference: 2011 XXXV. Brněnské onkologické dny a XXV. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Zhoubné nádory prsu
Téma: Kontroverzní témata u karcinomu prsu
Číslo abstraktu: 119
Úvod
Incidence karcinomu prsu má po krátkém poklesu opět stoupající tendenci absolutní počet nově hlášených karcinomů prsu za rok 2009 byl dosud rekordní. Na základě výsledků randomizovaných multicentrických klinických studií existují mezinárodní doporučení pro léčbu karcinomu prsu. Při výběru léčby karcinomu prsu zvažujeme všechny rizikové a prediktivní faktory. Otázkou zůstává, zda i pacientky s mutací BRCA 1 nebo BRCA 2 genu mají být léčené stejně jako pacientky se sporadickým karcinomem prsu.
Riziko lokální recidivy u pacientek se sporadickým karcinomem prsu po parciální mastektomii je 7%, což se považuje za přijatelné riziko. Pacientky s mutací BRCA1 nebo BRCA2 mají podle výsledků klinických studií riziko lokální recidivy 20 až 40% v mediánu sledování 6 -10 let. Většina rekurencí byla však lokalizovaná v jiných kvadrantech než původní tumor, což vede k předpokladu, že se může jednat spíš o nové metachronní primární nádory. Recentní byl publikován přehled 14 klinických studií u pacientek s mutací genu BRCA1/2. Pouze 4 studie prokázaly horší přežívání pacientek s mutací BRCA1/2 v důsledku karcinomu prsu. Nezávislým predikátorem celkového přežívání byla velikost nádoru, pozitivita axilárních uzlin, ne však druhostranný karcinom prsu ani kontralaterální profylaktická mastektomie.
Pacientky s genetickou mutací mají i vyšší riziko kontralaterálního karcinomu prsu, hlavně pacientky s mutací BRCA1 genu. Při chirurgickém řešení je proto vhodné zvážit i profylaktickou kontralaterální mastektomii. Klinické studie však jednoznačně neprokázaly přínos profylaktické kontralaterální mastektomie v parametru redukci rizika úmrtí v důsledku karcinomu prsu. U pacientek s vysokým rizikem rekurence onemocnění má riziko lokální nebo vzdálené recidivy větší vliv na celkové přežívání než riziko vzniku metachronního karcinomu prsu. Kontralaterální profylaktická mastektomie má tedy význam pouze u pacientek s dobrou prognózou (pacientky bez postižen axilárních uzlin s nádorem menším než 3 cm). Logickým řešením je tedy parciální mastektomie a po definici rizikových faktorů stanovení další léčebné strategie.
Nejlepší kosmetický výsledek má kůži šetřící mastektomie s okamžitou rekonstrukcí. Je proto důležité probrat s pacientkou další postup a v případě plánované profylaktické mastektomie se lze vyhnout adjuvantní radioterapii.
Pacientky s mutací genu BRCA 1 nebo BRCA 2 genu mají stejné celkové přežívání jako pacientky se sporadickým karcinomem prsu. Adjuvantní systémová léčba by se tedy neměla lišit od léčby pacientek se sporadickým karcinomem. V klinických studiích nebyla pozorována větší toxicita chemoterapie u pacientek s genetickou mutací. Na základě neoadjuvantních klinických studií II. fáze lze předpokládat, že karcinomy prsu spojené s mutací genu BRCA1 a BRCA 2 jsou citlivější k chemoterapii cisplatinou. Perspektivní se na základě výtlaků klinických studií I. a II. fáze zdají být PARP (poly ADP-ribose polymerase) inhibitory. V současné době probíhá několik klinických studií, které řeší optimální adjuvantní chemoterapii u této skupiny pacientek.
Incidence karcinomu prsu má po krátkém poklesu opět stoupající tendenci absolutní počet nově hlášených karcinomů prsu za rok 2009 byl dosud rekordní. Na základě výsledků randomizovaných multicentrických klinických studií existují mezinárodní doporučení pro léčbu karcinomu prsu. Při výběru léčby karcinomu prsu zvažujeme všechny rizikové a prediktivní faktory. Otázkou zůstává, zda i pacientky s mutací BRCA 1 nebo BRCA 2 genu mají být léčené stejně jako pacientky se sporadickým karcinomem prsu.
Riziko lokální recidivy u pacientek se sporadickým karcinomem prsu po parciální mastektomii je 7%, což se považuje za přijatelné riziko. Pacientky s mutací BRCA1 nebo BRCA2 mají podle výsledků klinických studií riziko lokální recidivy 20 až 40% v mediánu sledování 6 -10 let. Většina rekurencí byla však lokalizovaná v jiných kvadrantech než původní tumor, což vede k předpokladu, že se může jednat spíš o nové metachronní primární nádory. Recentní byl publikován přehled 14 klinických studií u pacientek s mutací genu BRCA1/2. Pouze 4 studie prokázaly horší přežívání pacientek s mutací BRCA1/2 v důsledku karcinomu prsu. Nezávislým predikátorem celkového přežívání byla velikost nádoru, pozitivita axilárních uzlin, ne však druhostranný karcinom prsu ani kontralaterální profylaktická mastektomie.
Pacientky s genetickou mutací mají i vyšší riziko kontralaterálního karcinomu prsu, hlavně pacientky s mutací BRCA1 genu. Při chirurgickém řešení je proto vhodné zvážit i profylaktickou kontralaterální mastektomii. Klinické studie však jednoznačně neprokázaly přínos profylaktické kontralaterální mastektomie v parametru redukci rizika úmrtí v důsledku karcinomu prsu. U pacientek s vysokým rizikem rekurence onemocnění má riziko lokální nebo vzdálené recidivy větší vliv na celkové přežívání než riziko vzniku metachronního karcinomu prsu. Kontralaterální profylaktická mastektomie má tedy význam pouze u pacientek s dobrou prognózou (pacientky bez postižen axilárních uzlin s nádorem menším než 3 cm). Logickým řešením je tedy parciální mastektomie a po definici rizikových faktorů stanovení další léčebné strategie.
Nejlepší kosmetický výsledek má kůži šetřící mastektomie s okamžitou rekonstrukcí. Je proto důležité probrat s pacientkou další postup a v případě plánované profylaktické mastektomie se lze vyhnout adjuvantní radioterapii.
Pacientky s mutací genu BRCA 1 nebo BRCA 2 genu mají stejné celkové přežívání jako pacientky se sporadickým karcinomem prsu. Adjuvantní systémová léčba by se tedy neměla lišit od léčby pacientek se sporadickým karcinomem. V klinických studiích nebyla pozorována větší toxicita chemoterapie u pacientek s genetickou mutací. Na základě neoadjuvantních klinických studií II. fáze lze předpokládat, že karcinomy prsu spojené s mutací genu BRCA1 a BRCA 2 jsou citlivější k chemoterapii cisplatinou. Perspektivní se na základě výtlaků klinických studií I. a II. fáze zdají být PARP (poly ADP-ribose polymerase) inhibitory. V současné době probíhá několik klinických studií, které řeší optimální adjuvantní chemoterapii u této skupiny pacientek.
Datum přednesení příspěvku: 22. 4. 2011
