Léčba difuzního velkobuněčného lymfomu monoterapii rituximabem (Mabthera)

Rituximab, první monoklonální chimerická protilátka, která se váže specificky na povrchový antigen B lymfocytů, je již dnes součástí standardní kombinační léčby jak pro lymfomy s nízkým tak i vyšším stupněm malignity, které exprimují na svém povrchu molekulu antigen CD 20. V dnešní době se dává přednost kombinovanému podání s chemoterapii vzhledem k dosažení vyšší účinnosti.
V našem sdělení referujeme zkušenost s léčbou rituximabem v monoterapii u nemocného s velkobuněčným lymfomem. Nemocný v 8 letech prodělal hepatitidu A a a v 15 letech hepatitidu B. V roce 1987 byla biopticky prokázána cirhosa jaterní. V roce 1994 prodělal první ataku cholangoitidy s ikterem. Při ERCP vyšetření zjištěna stenoza choledochu, proto byl zaveden stent do žlučových cest. Za 5 měsíců později došlo k vývoji abscesu, který byl léčen konzervativně. 1995 absolvoval výměnu stentů, při následné kontrole byl stent extrahován a v letech 1996-1997 byl bez stentů.1998 došlo k recidivě cholangoitidy s nutností opětovného zavedení stentů do obou hepatiků, o rok později se opět objevila ataka akutní cholangoitidy s nutností výměny stentů. V roce 2000 byly zvažována transplantace jater. Vzhledem k přítomnosti vysoké stenozy žlučových cest nejasné etiologie a parenchymatozního postižení jater typu fibrozy zvolen konzervativní postup.V březnu 2001 při atace akutní cholangoitidy a výměně stentů provedena cílená biopsie z ložiska jaterního hilu, která neprokázalal přítomnost malignity. Stav uzavřen jako chronická HCV infekce v terénu prodělané hepaitidy B. V dubnu téhož roku opět byla provedena biopsie s nepřítomností malignity. V květnu biopsie opakována a ta prokazuje přítomnost maligního velkobuněčného lymfomu, CD 20 pozitivního, bcl-2 negativního s ložiskově bohatou malobuněčnou příměsí CD3 pozitivních lymfocytů.
Vstupní staging prokázal pouze uzlinové postižení retroperitonea a radixu mesenteria. V terénu jaterní cirhozy při chronické hepatitidě B,C se sekundární sklerotizující cholangoitidou a elevací jaterních testů nebyla indikována cytostatická léčba. Vzhledem expresi CD 20 zahájena monoterapie rituximabem v dáce 375mg/m2 v týdenním intervalu. Již po 4 aplikacích je možno odstranění stentů ve žlučových cestách, u nemocného dochází k přibývání na váze a zlepšení celkového stavu, normalizace jaterních testů, beta 2 a sedimentace.
Po 7 aplikacích rituximabu celotělový PET neprokázal aktivitu glukozy svědčící pro neoplasii. Nemocný během léčby přibral 20 kg a byl zcela bez potíží. Dle CT dochází ještě po skončení aplikace anti CD k postoupné regresi uzlinového postižení, kompletní regrese uzlinového postižení dle CT popsána až 20 měsíců po skončení aplikace rituximabu.
Kompletní remise u nemocného trvá 36 měsíců.