LÉČBA CYTOSTATIKY PŘI HEPATÁLNÍ DYSFUNKCI

Játra jsou častým místem postižení v případě metastatického karcinomu prsu. U mnoha pacientek dochází k dysfunkci jater, vzestupu transamináz a bilirubinu. Lékaři často stojí před problémem, jakou systémovou léčbu u těchto pacientek zvolit a zda vůbec. Při léčbě je potřeba zvažovat několik věcí. V případě, že použijeme cytostatikum, které vyžaduje proměnu neaktivní látky (prodrug) na aktivní, může dojít ke snížení její účinnosti. Naopak u cytostatik, u kterých dochází k jejich degradaci v játrech, se může zvýšit v případě jaterní dysfunkce jejich toxicita. Proto je nutné znát cestu metabolizování jednotlivých cytostatik. Některá cytostatika jsou hepatotoxická a dochází k poškození jaterní tkáně. Konvenční jaterní testy však nepredikují možné komplikace při léčbě. Jsou pouze okamžitou hodnotou naměřenou v séru v době odběru, ale nedávají nám informaci o možnosti syntézy a metabolizmu hepatocytů, ale o jejich poškození. Při zvažování léčby v případě jaterní dysfunkce je důležitá hladina albuminu, cesta degradace cytostatika a cesta jeho vylučování. Fluoropyrimidiny jsou eliminované enzymem DPD, který je kromě jater přítomen taky v jiných tkáních, např. v gastrointestinálním traktu. U pacientů s vyšší hladinou bilirubinu nebyla pozorována vyšší toxicita léku, a proto lze kapecitabin v léčbě použít i u těžkých jaterních dysfunkcí. Gemcitabin je prodrug, který musí být v játrech fosforylován na účinnou látku, inaktivovaný je cestou cytidindeaminázy na aktivní metabolit, který je vylučován močí. Při dysfunkci jater může při léčbě gemcitabinem dojít k přechodnému vzestupu bilirubinu a transamináz. Paclitaxel je vylučovaný biliární exkrecí a při vyšší hladině AST a bilirubinu dochází k vyšší hematologické toxicitě, proto je nutné dávky paclitaxelu výrazně redukovat. Podobně je to s docetaxelem, u kterého je toxicita ještě výraznější, a proto při hladinách AST, ALT nebo bilirubinu vyšších než 1,5násobek normy lék raději nepodávat. U platinových derivátů dochází k rychlé biotransformaci v krvi, která není závislá na hladině transamináz, a proto jsou dobře tolerované i u pacientů s vysokou hladinou bilirubinu a transamináz. Antracykliny jsou primárně metabolizované a vylučované v játrech a toxicita je závislá na peaku koncentrace, proto je nutné jejich dávku výrazně redukovat v případě vyšší hladiny transamináz a u vysokých hladin bilirubinu raději nepodávat vůbec.