Konference: 2004 XXVIII. Brněnské onkologické dny a XVIII. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Maligní lymfomy a leukémie
Téma: Maligní lymfomy a leukémie
Číslo abstraktu: 132
Autoři: prof. MUDr. Michael Doubek, Ph.D.; MUDr. Ivo Palásek; MUDr. Yvona Brychtová, Ph.D.; prof. MUDr. Jiří Mayer, CSc.
Úvod
Akutní myeloidní leukémie (AML) je většinou nemoc starších lidí, u nichž je terapie choroby velmi svízelná.
Cíle a metody
Retrospektivně jsme analyzovali data od všech nemocných nad 60 let věku léčených na našem pracovišti pro AML v letech 1998 až 2000. Cílem naší práce bylo srovnat nejen délku přežití nemocných léčených kurativně, paliativně a symptomaticky, ale pokusili jsme se srovnat i kvalitu jejich života (měřeno dobou, kterou prožili od stanovení diagnózy v nemocnici). Zjišťovali jsme i výsledky terapie v závislosti na cytogenetice, leukocytóze, a primární nebo sekundární AML.
Výsledky
Analyzovali jsme data od 69 pacientů (37 mužů a 32 žen), kterým byla stanovena diagnóza AML (mimo AML M3). Intenzivní indukci dostalo 28 pacientů (medián věku 65 let), paliativně bylo léčeno 39 nemocných (medián věku 69 let) a symptomaticky nebo vůbec 11 pacientů (medián věku 73 let). Medián celkového přežití od stanovení diagnózy nemocných léčených kurativně byl 4,8 měsíce (0,03 – 37). První indukční terapií bylo dosaženo kompletní remise (CR) u 32% pacientů. Dosud žijí v CR 2 nemocní (žije jediný pacient, který byl ze všech nemocných alogenně transplantován). Medián celkového přežití nemocných léčených paliativně byl 2,7 měsíců (0,06 – 9,5) a nemocných léčených symptomaticky nebo neléčených 0,2 měsíce (0 – 2). Rozdíl přežití nemocných léčených kurativně a paliativně je na hranici statistické významnosti (p = 0,05). Nemocní léčení kurativně strávili v nemocnici 70% (medián, 11% – 100%) života po stanovení diagnózy a nemocní léčení paliativně 64% (medián,16%–100%) života po stanovení diagnózy. Statistická analýza neukázala signifikantní rozdíl.
Závěr
Starší nemocní s AML by měli být léčeni intenzivní kurativní terapií především v případě onemocnění s dobrou prognózou.
Akutní myeloidní leukémie (AML) je většinou nemoc starších lidí, u nichž je terapie choroby velmi svízelná.
Cíle a metody
Retrospektivně jsme analyzovali data od všech nemocných nad 60 let věku léčených na našem pracovišti pro AML v letech 1998 až 2000. Cílem naší práce bylo srovnat nejen délku přežití nemocných léčených kurativně, paliativně a symptomaticky, ale pokusili jsme se srovnat i kvalitu jejich života (měřeno dobou, kterou prožili od stanovení diagnózy v nemocnici). Zjišťovali jsme i výsledky terapie v závislosti na cytogenetice, leukocytóze, a primární nebo sekundární AML.
Výsledky
Analyzovali jsme data od 69 pacientů (37 mužů a 32 žen), kterým byla stanovena diagnóza AML (mimo AML M3). Intenzivní indukci dostalo 28 pacientů (medián věku 65 let), paliativně bylo léčeno 39 nemocných (medián věku 69 let) a symptomaticky nebo vůbec 11 pacientů (medián věku 73 let). Medián celkového přežití od stanovení diagnózy nemocných léčených kurativně byl 4,8 měsíce (0,03 – 37). První indukční terapií bylo dosaženo kompletní remise (CR) u 32% pacientů. Dosud žijí v CR 2 nemocní (žije jediný pacient, který byl ze všech nemocných alogenně transplantován). Medián celkového přežití nemocných léčených paliativně byl 2,7 měsíců (0,06 – 9,5) a nemocných léčených symptomaticky nebo neléčených 0,2 měsíce (0 – 2). Rozdíl přežití nemocných léčených kurativně a paliativně je na hranici statistické významnosti (p = 0,05). Nemocní léčení kurativně strávili v nemocnici 70% (medián, 11% – 100%) života po stanovení diagnózy a nemocní léčení paliativně 64% (medián,16%–100%) života po stanovení diagnózy. Statistická analýza neukázala signifikantní rozdíl.
Závěr
Starší nemocní s AML by měli být léčeni intenzivní kurativní terapií především v případě onemocnění s dobrou prognózou.
Datum přednesení příspěvku: 26. 5. 2004
