Laboratorní diagnostika mnohočetného myelomu

Mnohočetný myelom je nádorové onemocnění vycházející z maligně transformované plazmatické buňky. Je druhou nejčastější hematologickou malignitou po non-Hodgkinských lymfomech. V 99% případů je přítomný paraprotein. To je monoklonální protilátka nebo její část (volné monoklonální lehké řetězce nebo těžké monoklonální řetězce). Paraprotein bývá přítomný také u jiných malignit vycházejících z B lymfocytární řady.
Klinické symptomy jsou velmi pestré. Poškození tkání a orgánů způsobuje buď paraprotein samotný, nádorová masa v kostní dřeni, nebo vzácně nádorové buňky v jiných orgánech.
Nejčastějším symptomem je bolest zad a kostí. Dále bývají změny v krevním obrazu – anémie, leukopenie a trombocytopenie, opakované infekce, hypervizkózní syndrom.
Monoklonální volné lehké řetězce můžou dále způsobit proteinurii, periferní polyneuropatii nebo srdeční selhání.
Pokud má lékař z klinického obrazu podezření na diagnózu mnohočetného myelomu měl by indikovat kombinaci dvou laboratorních testů – elektroforézu proteinů séra a stanovení volných lehkých řetězců v séru. Elektroforéza proteinů séra samotná nezachytí 20% paraproteinů – především paraproteinů z volných monoklonálních lehkých řetězců. Její analytická citlivost je 500–2000mg/l podle polohy paraproteinu. Elektroforéza séra také neumožňuje monitoraci léčby myelomů z lehkých řetězců, protože mají často po léčbě koncentraci paraproteinu pod tuto mez detekce.
Stanovení volných lehkých řetězců v séru se provádí imunoturbidimetricky nebo imunonefelometricky. Diagnostické protilátky jsou namířeny proti fyziologicky skrytým epitopům lehkých řetězců. Epitopům, které jsou v celých molekulách imunoglobulinů překryty těžkými řetězci. Analytická citlivost je 3 mg/l. Metoda je tedy asi 100krát citlivější než elektroforéza a 10krát citlivější než imunofixace. Pro interpretaci výsledku je rozhodující poměr free kappa : free lambda. Při zánětu a poklesu glomerulární filtrace stoupají jak kappa, tak lambda řetězce, ale jejich poměr zůstává ve fyziologických mezích. Volné monoklonální lehké řetězce nejprve stoupají v séru, poté poškozují ledviny a do moče se dostávají až při pokročilé devastaci ledvin. Proximální tubuly totiž dokáží reabsorbovat až 30 gramů volných lehkých řetězců za den. Výhodou volných lehkých řetězců při monitorování léčby je jejich krátký biologický poločas kolem 3 hodin. Poměr free kappa: free lambda zůstává v normě pokud nádor produkuje jen celou molekulu monoklonálního imunoglobulinu.
Závěrem lze říci, že při klinickém podezření na mnohočetný myelom by měl lékař ordinovat lektroforézu proteinů séra a stanovení volných lehkých řetězců v séru.