Kvalita života pacientů v paliativní péči, ošetřovatelská péče v zahraničí

Podle definice WHO je paliativní péče aktivní komplexní péče o nemocné, jejichž nemoc nereaguje na kurativní léčbu.Nejdůležitější součástí je léčba bolesti a dalších symptomů, stejně jako řešení psychologických, sociálních, duchovních a spirituálních problémů. Cílem PP je dosažení co nejlepší kvality života nemocných a jejich rodin.

 Paliativní péče začíná tam, kde jiní končí, podporuje život, zlepšuje kvalitu života. Umírání a smrt považuje za přirozenou součást života. Smrt ničím neurychluje ani neoddaluje. Kvality života dosahuje prevencí utrpení, úlevou od něho, léčbou bolesti a identifikací symptomů tělesných, psychosociálních a spirituálních. Nabízí podpůrný systém, umožňující žít plně až do konce plnohodnotným životem. Péči o rodinu nemocného v období prae finem, in finem, post finem.Jetřeba pracovat s pojmem dystanazie. Symptomatické výhody by měly převažovat nad nevýhodami. Zvažovat infuzi, transfuzi, zda provést punkci, nasadit ATB, otázkou je výživa.

 Prioritou paliativní péče je holistický přístup a profesionální lidský přístup multidisciplinárního týmu. Zákroky prováděné v PP nesmí vést k předčasnému ukončení života. PP pomáhá rodinám zvládat období pacientovi nemoci a období zármutku. Cílem paliativní péče je  zachování  kvality  života.  Nedominuje vyléčení  či  prodloužení  života, ale pacient bez bolesti. Strach a úzkost z bolesti, umírání, ze samoty může být důvodem volání po eutanazii Pomáhat v umírání ANO, pomáhat k smrti NE.

 Obecnou PP poskytují všichni zdravotníci s ohledem na specifika své odbornosti. Základem odborné paliativní péče je aktivní, odborná, interdisciplinární péče, poskytovaná týmem odborníků se speciálním vzděláním a zkušenosti v PP. Týmová spolupráce lékař, sestra, sociální pracovník, psycholog, pastorační pracovník a další.

 Základním  mottem  PP  je  kvalita   života   pacienta   a   jeho   rodiny.Velmi   často si neuvědomujeme, co nemocný ztrácí: opakovaná hospitalizace, DPN, invalidita, ekonomická, sociální nestabilita, postavení, soukromí, funkce rodiny, životní rytmus. Přibývá bolest, obavy, strach, nevolnost ztráta soběstačnosti, smysluplnosti, smyslu potřebnosti dostavuje se samota.

 Kvalita života a PP

 Kvalitu lze posuzovat ve vztahu k míře úlevy, kterou pociťuje pacient a rodina v rámci fyzické, psychické, duchovní existenciální oblasti. Jedná se o každodenní potřeby pacienta a jeho rodiny. Nejdříve je třeba postarat se o pacientovy fyzické, psychické a sociální potřeby a následně se zaměřit také na emocionální a duchovní stránku jeho života. Kvalita života je hodnocena   z individuální   perspektivy a je ponecháno na samotných  nemocných, aby se rozhodli, které aspekty jsou v danou chvíli nejdůležitější pro zhodnocení kvality.

 Úloha sestry v rámci PP

 Zmírnění symptomů  utrpení,  úleva  od  bolesti,  zajištění  pohody,lidské  důstojnosti se zachováním kvality života. Vliv životních událostí, které pacienta postihly a mohou způsobit jeho problémy v psychické, sociální, emoční a duchovní rovině a pomáhat pacientovi při jejich překonávání. Mít na zřeteli vzdělání a hodnotový žebříček pacienta, jeho názory, návyky v kulturní, náboženské a sociální oblasti, zjistit motivační činitele v jednání s ním. Zapojovat pacienta do ošetřovatelského plánu a umožnit jeho spolurozhodování. Povzbuzovat pacienta při dosahování bezprostředních cílů, přiměřených jeho stavu. Nechat pacienta, aby v činnostech postupoval svým vlastním tempem, respektovat momentální nálady pacienta, zapojit do péče rodinu pacienta. Vytvořit mezi pacientem a sestrou pozitivní vztah, atmosféru důvěry, uznat obavy, strach pacienta, přijmout takového jaký je, s jeho prožitky nemoci. Seznamovat pacienta s možností spolupráce různých sdružení a institucí, jak je to možné a umožnit mu zapojení se znova do jeho oblíbených aktivit.

 Na konci života lidé konfrontují s otázkou smyslu vlastního života i nemoci samotné. Je důležité uzavřít svůj život-bilancovat prožité. Uzavřít svůj tzv.bibliografický příběh. Odpustit, co se nezdařilo, uchovat si to, co bylo krásné. Předat druhým to, co člověk považuje za důležité. Mnozí nemocní poznávají na konci  svého  života  náboženskou  dimenzi nebo se k ní vracejí.

Velice důležitá je potřeba naděje.

 V co mohou doufat? Jsou malé naděje – dočkám se narození vnoučete, uvidím rozkvétat šeříky. Jsou velké naděje – naděje, že nebudu při umírání sám, naděje, že mé děti budou pokračovateli mého života a mého díla. Naděje, že můj život se neztratí v prázdnotě. Naděje na věčný život pro věřící.

 Univerzitní nemocnice v Maastrichtu – poznatky z edukační stáže

 Počátky maastrichtské nemocnice se datují od r. 1820, ošetřovatelskou péči tehdy zastávaly řádové sestry. V roce 1950 byl otevřen jeden z dalších pavilonů (regionální hospitl), kde již pracovaly vzdělané sestry. V roce 1969 byla založena univerzita v Maastrichtu. Jedním z hlavních důvodů byl požadavek na vzdělání personálu. Současná nemocnice byla vystavěna na zelené louce a slavnostně otevřena 22.8.1991 za účasti královny Beatrix. Nemocnice poskytuje zdravotní péči pro provinci Linberry a přilehlou část Německa a zároveň i Belgie. Specializované neurochirurgické operace se provádějí pro celé území Nizozemska. V roce 2008 se nemocnice spojila s lékařskou fakultou. Nyní má nemocnice 715 lůžek, více než 5000 zaměstnanců  a  4000  studentů,  avšak  stoupající  ekonomické  požadavky  nutí  nemocnici k redukci zaměstnanců.

Prioritou nemocnice je poskytovat kvalitní, bezpečnou zdravotní péči pacientům. Pacient je  v této  nemocnici  na  prvním  místě  lékař  přichází  za  nemocným, ne  nemocný za lékařem. Velmi si na tomto zakládají. Dále je to vzdělávání LZP, NLP,věda a výzkum ve zdravotnictví. Vrcholový management nemocnice tvoří lékař, ekonom, právník a děkan lékařské fakulty. Svá rozhodnutí o chodu nemocnice konzultují s poradním sborem lékařů a zaměstnanců. V roce 2009 byla založena rada sester, která řeší problematiku ošetřovatelské péče. Hlavním cílem nemocnice je tedy vzdělaný personál a spokojený pacient. Velmi zajímavá byla informace týkající se platových podmínek. LZP a NZP včetně benefitů poskytovaných zaměstnancům. Navštívili jsme vzdělávací centrum a modelové učebny praktické výuky, které jsou autenticky vybavené jako lůžkové pokoje pro pacienty, vyšetřovny a zákrokové sálky. Jejich vybavení je na špičkové úrovni, včetně počítačově řízených modelů, které reagují na náhle vzniklou situaci a na aplikaci některých léků např. Adrenalin. Výuka probíhá formou tzv. based learningu. Nové prostory oční ambulance, jsou vkusně a barevně zařízené, včetně uzpůsobení velikosti písma pro pacienty s oční vadou. Emergenci je moderně vybaveno v prostorách je i sprcha pro pacienty kteří byly chemicky zasaženi. V této části jsme si prohlédly vybavení sanity, včetně dětského inkubátoru, které je vybaveno na špičkové úrovni.  Celá  nemocnice  je  bezbariérově  zařízena,  okolo  zdí  madla  a  velmi  podrobně je rozpracovaný informační systém. Otevřené prostory nemocnice jsou vyzdobené uměleckými díly, což podporuje rozvoj mladých umělců. Zástupkyně staniční sestry chirurgického oddělení nás provedla standardním chirurgickým oddělením. Na oddělení jsou dvě   lůžkové   stanice   s kapacitou   20   lůžek.   Pokoje   jsou   jednolůžkové,   dvoulůžkové a čtyřlůžkové. Mezi standardně vybavené pokoje patří televize včetně sluchátek, aby nebyly rušeni  ostatní  pacienti.  Zdravotnická  dokumentace  jak  lékařská  tak  i  sesterská  je pouze v elektronické podobě. Mají zavedený systém dvojí kontroly správnosti podávání léků jelikož každá tableta je zvlášť balená a označena identifikačním kódem. Noční sestra při přípravě ordinace kódy připravovaných léků elektronicky kontroluje a druhá elektronická kontrola je sestrou u lůžka pacienta, která ordinace aplikuje. Na odděleních je velmi dbáno na dodržování  intimity  pacientů.  Diagnózu  lékař  pacientovi  sděluje  o  samotě,  v prostorách k tomu určených. Řídí se zásadou: pacient = klient, vše pro jeho spokojenost, kvalitu, bezpečnost. Personální obsazení NLP: Ranní služba - 1 staniční (pouze manažerská funkce, (sestra je v civilním oblečení), 1 zástupkyně staniční sestry, 2 registrované sestry, 4 studenti. Odpolední služba - 2 sestry, 4 studenti. Noční služba - 2 sestry.

 Oddělení bylo prostorově velmi vkusně a funkčně řešené, velmi pozitivním dojmem působí barevné kombinace malby pokojů, příjemnou atmosféru prostředí umocňují květiny na pokojích, látkové závěsy a umělecká díla na zdech chodeb. Velmi mě zaujala myšlenka umístit na pokoje pacientů proti lůžku nástěnku na vzkazy a přání od svých nejbližších, rodiny a kamarádů. Personál byl velmi vkusně upraven, byl komunikativní, vstřícný a usměvavý. Po té jsme se přesunuli do technického zázemí nemocnice. Velice mě zaujala centrální, komplexní hygienická očista a dezinfekce nejen lůžka a nočních stolků, ale i lůžkovin. Tuto službu vnímám jako nadstandard, který umožní ošetřovatelskému personálu uspořený čas věnovat pacientům. Zároveň mě velice oslovila možnost centrální výměny personálního prádla, kdy  personál  může  na podkladě  výměny  kus  za  kus  měnit  prádlo  dle  potřeby. Je to naprosto úžasné. Druhou polovinu dopoledne jsme strávili v prostorách centrální sterilizace,která je opět moderně a na špičkové úrovni vybavena. Seznam nástrojů jednotlivých sít je pro kontrolu pomocí čtečky elektronicky přenášen do počítače. Kontrolním mechanismem navrácení všech použitých nástrojů je kontrolní vážení síta před a po použití, kdy rozdíl váhy nesmí být větší než váha nejlehčího nástroje. Též jsme měly možnost si prohlédnout pračky jak na malé tak i velké nástroje, včetně praček na velké boxy. Sterilizační oddělení je vybaveno 4 autoklávy. V rámci centrální sterilizace je i péče o použité endoskopy, které se  po  dekontaminaci,  procesu  vyšší  dezinfekce a  vysušení  vracejí  zpět  v  obalu na endoskopická pracoviště. Zaujalo mě červené upozornění na jednom nástroji v sítu, které signalizuje jeho poškození a nutnou následnou výměnu. Celé dopoledne proběhlo v přátelské atmosféře a u kávy jsme měli možnost živé diskuze.

 Maastrichtské universitní nemocnice má denní stacionář, který je rozdělen na 2 části. První část je onkologická, kam docházejí pacienti na ambulantní aplikaci chemoterapie. Provoz denního stacionáře je od 7.00hod do 16.00hod. Každému pacientovi je umožněn doprovod rodinným příslušníkem. Tato část stacionáře je rozdělena do boxů jednolůžkových, dvojlůžkových a třílůžkových. Překvapilo mě, že kompenzovaní pacienti nemají intermitentní režimy chemoterapie v domácím prostředí. Druhá část denního stacionáře je chirurgická. Tento denní stacionář je uzpůsobený požadavkům jednodenní chirurgie. Její součástí je jeden sál pro výkony v celkové anestézii a tři sály pro výkony v lokální anestézii. Stacionář slouží jak pro dospělé, tak dětské  pacienty.  Příprava  na  operaci  u  dětí  je  v doprovodu  rodičů na vyčleněných jednolůžkových pokojích. Dospávací pokoje jsou pro dospělé i dětské pacienty společné, ale vzhledem k problémům které vyplývají právě ze společného využití dospávacího pokoje bude tato problematika řešena oddělením dětského a dospělého pacienta. Velmi kladně hodnotím využití možnosti rodičů doprovodit dětského pacienta až na operační sál a počkat až je dítě uvedeno do umělého spánku.Dítě tak v klidu bez stresu a obav usíná. Je to velmi důležité pro psychiku dětského pacienta jakož i probouzení na dospávacím pokoji za přítomnosti rodičů. Stacionář je jednoduše, účelně a vkusně zařízen. Personál má neustále na paměti vše pro spokojenost a blaho pacienta. Na ortopedickém oddělení se nám věnovala sestra koordinátorka, která nás ochotně seznámila s léčebným režimem pacientů po totálních endoprotézách  kyčelních  a  kolenních  kloubů.  Organizace  práce  a  prostorové  uspořádání je stejné jako na chirurgickém oddělení.

  Jsem velmi ráda, že jsem se mohla stáže zúčastnit, neboť byla pro mě velkým přínosem a motivací práce do budoucna. Myslím si, že co se týče přístrojového vybavení a poskytování  zdravotní  péče  jsme  na  srovnatelné  úrovni,  ale  bohužel  pokulháváme v oblastech jako je počet tabulkových míst personálu, ohodnocení a platové podmínky.