Krátkodobý režim – LHRH analoga s radiací.

Osmileté zkušenosti u nemocných s lokalizovaným karcinomem prostaty.

Zhoubné nádory prostaty mají stále narůstající incidenci, která v roce 2003 dosáhla již 75.0 na 100000 mužů a tím se podílí celkově 11.1 % zhoubných nádorů v mužské populaci. Mortalita mírně narůstá. Jistě je tento trend dán i větší snahou o časný záchyt onemocnění. Zatím však v naší populaci není zřetelný posun stadií k nižším. Dvě třetiny nemocných v době diagnózy mají lokalizované nebo lokálně pokročilé onemocnění, téměř třetina nemocných přichází s generalizovanými formami.
Radiační léčba, jako jedna z modalit přístupu k terapii karcinomu prostaty, je pro část nemocných s lokalizovaným či lokálně pokročilým karcinomem metodou volby, a to jak z pohledu lékaře, tak i pacienta. Ke zlepšení dlouhodobých výsledků radiační léčby vede neoadjuvantně a konkomitantně aplikovaná hormonální suprese. Androgenní suprese před a během radioterapie vede k redukci objemu nádoru, zvýšení apoptózy nádorových buněk, zlepšení lokoregionální kontroly a přežití nemocných. Změny v technologii a využití konformního D3 plánování umožňují eskalaci dávky záření se zvýšením lokální účinnosti a snížením výskytu nežádoucích vedlejších účinků léčby.
Předkládáme soubor z let 1997 – 2005. Hodnotíme soubor 52 mužů s lokalizovaným a lokálně pokročilým karcinome prostaty T1 – T3 Nx M0. K hormonální supresi jsme podávali LHRH analoga, obvykle goserelin. Endokrinní léčbu jsme aplikovali dva měsíce před zahájením radiace a pokračovali po celou její dobu. Trvání hormonální léčby v režimu intermitentní androgenní suprese (IAS) bylo 6 měsíců. Všichni nemocní byli zářeni vysokodávkovanou radiací v CLD 76 Gy a více.
Hodnotíme laboratorní nálezy hladin PSA, ICTP, testosteronu a základních biochemických markerů, dále lokální nález na prostatě sledujeme transrektální ultrasonografií. Pro zhodnocení jsme vybrali pouze nemocné, jejichž léčba skončila před více než 12 měsíci. Medián sledování v našem souboru je 49 měsíců <12;77>.
PSA nadir jsme dosáhli u 47 mužů, tj. v 90 %.
Biochemický relaps s nutností znovunasazení endokrinní léčby v rámci IAS jsme zaznamenali u osmi mužů (M9, M13, M15, M21, M24, M26, M34, M42). Všichni nemocní s časným relapsem měli Gleasonovo skóre 7, pouze nemocný s recidivou v M42 měl GS 5. Pro časný relaps se zdá, že GS má větší význam než předpokládané klinické stadium. Hodnocení přežití v malém souboru není možné.
Obě modality jsou dobře tolerované, výskyt nežádoucích účinků odpovídá jednotlivým modalitám a nesčítá se.
Shodně s protokoly RTOG 86-10 a Trans-Tasan Radiation Oncology Group 96-01 dosahujeme dobré lokální kontroly onemocnění i trvání léčebné odpovědi. Intermitentně podávaná androgenní suprese nevede ke vzniku a rozvoji hormonální independence. Současně umožňuje využít hormonální léčebné modality při relapsu onemocnění. Endokrinní manipulace s aktinoterapií v neoadjuvantním, resp. konkomitantním, podání při léčbě lokálně pokročilého a lokalizovaného karcinomu prostaty se přes vyšší cenu léčby stává standardním postupem.