Konference: 2010 XXXIV. Brněnské onkologické dny a XXIV. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Radioterapie
Téma: Moderní trendy v radioterapii
Číslo abstraktu: 063
Autoři: MUDr. Miluše Dolečková, Ph.D.; Ing. Alena Chourová (Studynková); RNDr. Ing. Petr Berkovský; MUDr. Jana Kutová; Jana Rusinová; Ing. Dana Králová
Úvod
Karcinom ovárií je onemocnění s nejčastější mortalitou u
gynekologických malignit. Vysoká mortalita je i navzdory radikální
operaci a zavedení chemoterapeutických režimů s platinovými
deriváty (Hepp, R. et al, 2002). Asi 70% ovariálních karcinomů je
diagnostikováno ve III. nebo IV. stadiu, kdy celkové přežití je
velmi nízké (asi 31% a 13%) (Rochet N., 2007). Více než u 60%
pacientek vznikne recidiva onemocnění (především intraperitoneálně)
a většina z nich zemře během 5 let. Hematogenní šíření je zřídkavé
a objevuje se pozdně (Finkler N. J. at al, 1989). Později
publikované 2 velké randomizované studie, ve kterých byla použita
kombinace cisplatiny a taxanů (McGuire,WP. et al,1996, Piccart, MJ.
et al, 2000), prokázaly signifikantní vliv na přežití. Avšak třetí
studie významný rozdíl v přežití neprokázala (Colombo, A., ICON3,
2000).V současnosti je karboplatina s paklitaxelem standardní 1.
linie léčby po radikální operaci či maximálním debulkingu ev. jako
neoadjuvantní chemoterapie u pokročilého karcinomu vaječníku.
Pravděpodobnost relapsu onemocnění se zvyšuje u pokročilého
onemocnění (st. III a IV), u G2, G3, s reziduálním onemocněním po
operaci, po chemoterapii, s velikostí tumorósního rezidua (>1 cm
v dutině břišní a >2 cm v dutině pánevní) a jeho lokalizaci
(nepříznivější je uložení relapsu v dutině břišní než v dutině
pánevní), s počtem dalších řad chemoterapie. Vzhledem k tomu, že
prognóza většiny pacientek s karcinomem ovárií je přes veškerou
léčbu nepříznivá, WAPRT se jeví logickou strategií k likvidaci
malého objemu buněk v abdominopelvické dutině. Otázkou zůstává
vztah úspěšnosti léčby a významné pozdní toxicity. Abdominopelvické
ozáření (whole abdominal radiotherapy - WAPRT, ´X-ray abdominal
bath´), jako adjuvantní léčba, je známé od 40. let 20. století.
Abdominopelvické ozáření, po kompletní pánevní operaci, zlepšilo 10
leté přežití redukcí recidiv v ozářené oblasti (Dembo, AS et al,
1979) ve srovnání s ozářením pouze pánve anebo aplikací
chemoterapie (chlorambucil 2 roky) - 64% vs 40%. Přetrvávající
kontroverzní role WART, i přes publikované randomizované studie,
spočívá především v malých počtech pacientek, špatném stagingu,
různých technických aspektech použité ozařovací techniky, především
však asi v rozdílných indikacích. Negativním rysem WAPRT u
některých studií je toxicita, především vážná pozdní
gastrointestinální morbidita (Engelen M. J. et al., 2009).
Metody a pacienti
Na onkologickém oddělení Nemocnice Č. Budějovice a.s. v letech
1985-1999 bylo léčeno celkem 211 pacientek s maligním tumorem
ovárií, retrospektivní vyhodnocení bylo možné provést u 206 z nich.
V uvedených letech bylo abdominopelvické ozáření na našem
pracovišti indikováno v primární léčbě u pacientek st. III event. i
u nižších stádií při rizikových faktorech (G2,3, neradikální
operace, intolerance či odmítnutí chemoterapie) anebo u pacientek
st. IV v dobrém stavu, kde tumor regredoval po cytostatické léčbě.
Indikace abdominopelvického ozáření, jako konsolidační terapie,
byla pro nejčastější oblast relapsu - abdominopelvickou
dutinu.
Operace
Hysterektomie s oboustrannou adnexetomií byla provedena u 77
pacientek (37,4%), hysterektomie s oboustrannou adnexetomií a
omentektomií u 55 pacientek (26,7%), probatorní laparotomie u 27
(13,1%) a jiné typy operací u 47 pacientek (22,8%). Reziduální
tumor po operaci nebylo možné u všech pacientek retrospektivně
řádně hodnotit stejným způsobem.
Chemoterapie
Chemoterapie byla podána u 179 pacientek (86,9%), platinové
deriváty a CFA ve 151/179 případech (84,4%), paklitaxel +
karboplatina u 5 (2,8%) a jiné kombinace u 23 pacientek (12,8%).
Chemoterapii nedostalo 27 (13,1%). Podaná chemoterapie byla podaná
neoadjuvantně u 10/179 (5,6%) 2-6 sérií, adjuvantně u 131 (73,2%)
2-6 sérií a sandwich 38 pacientek (21,2%) 2-4+ 4-2 série.
Radioterapie
Radioterapie byla aplikovaná v pořadí jako 3. event. 2. léčebná
modalita v rámci primární léčby a to u 136 (66%) pacientek, u 70
pacientek (34%) nebyla aplikovaná vůbec. Vzhledem k tomu, že
většina nemocných se léčila na našem odd. v době kobaltových
ozařovačů, nejčastější ozařovací technika byla „moving strip" (24
Gy/ 3Gy-abdp. oblast, boost na pánev do 45-50 Gy/1,8-2 Gy) - 95/136
případů (69,9%), technika otevřených 2 kontralaterálních velkých
polí - „open field" (25,5 Gy/1,5 Gy- abdp. oblast, boost na pánev
do 45-50 Gy/1,8-2 Gy) u 14 (10,3%), u inoperabilních či
reziduálních tumorů v pánvi nebo u generalizovaných tumorů byla
ozářena pouze pánev nebo jiná lokalita - u 27 pacientek
(19,8%).
Obr. č. 1: Distribuce izodóz při abdominopelvickém
ozáření - technice „open field" v rovině transverzální, při
frontální a sagitální rekonstrukci, 3D
Výsledky
V souboru 206 pacientek bylo 68% pacientek s pokročilým tumorem
(st. III a IV), hysterektomie s oboustrannou adnexetomií a
omentektomií byla provedena pouze u 26,7%, chemoterapie byla
aplikována v 86,9% a radioterapie v 66%. Statistické hodnocení
přežití bylo provedeno podle Kaplan-Meiera. Celkové 5-leté přežití
v retrospektivně hodnoceném souboru bez ohledu na rozsah
onemocnění, léčbu a příčinu smrti bylo 43%, 10leté přežití 35%
(graf č.1). Hodnocení přežití podle rozsahu onemocnění v 5 a 10
letech: st. I 65% a 54%, st. II 38% a 38%, st.III 42% a 34%, st. IV
11% a 7% (graf č.2). Celkové přežití u st.III podle radikality
chirurgie (radikální operace - hysterektomie, adnexetomie bil.,
omentektomie) 50,6% pro pětileté a 42,9% pro desetileté časové
období při aplikaci radikální chirurgie, 36,6% a 27,1% v případě
chirurgie neradikální (graf č.3). Dále podle radikality
chemoterapie (2-6 sérií platin. deriváty + CFA nebo paklitaxel
podle stadia) 49,6% (5 let), 39,6% (10 let) pro léčbu radikální, u
neradikální 12,9% pro pět i deset let (graf č.4), podle radikality
radioterapie (´moving strip´ nebo ´open field´ + boost na pánev)
56,0% a 44,5% pro radikální, 33,3% a 29,2% pro léčbu bez použití
radioterapie (graf č. 5). Další hodnocení u st. III bylo podle
stavu pacientky (graf č. 6) - pacientky žijící bez tumoru i s
tumorem (n= 32) se dožívaly ve 100% téměř 250 měsíců, přežití 5 a
10 leté zemřelých z jiných příčin bylo 60,1% a 30,0%, a zemřelých
na tumor 13,6% a 6,2%. Při hodnocení všech 3 radikálních léčebných
modalit (graf č.7) u st. III bylo 5 a 10 leté přežití 57,5% a
46,3%, oproti ostatním kombinacím s přežitím 35,9% a 28,9%.
Toxicitu léčby jsme nehodnotili, výsledky by nebyly validní.
Graf č. 1: Celkové přežití souboru 206 pacientek
bez ohledu na TNM a příčinu smrti (Kaplan-Meier)
Graf č. 2: Celkové přežití souboru 206 pacientek
dle TNM, bez ohledu na příčinu smrti (Kaplan-Meier)
Graf č. 3: Celkové přežití pacientek st. III
(n=106) podle radikality chirurgie (Kaplan-Meier) (hysterektomie s
oboustrannou adnexetomií a omentektomií - radikální operace)
Graf č.4: Celkové přežití pacientek st. III
(n=106) podle chemoterapie (Kaplan-Meier) (platinové deriváty + CFA
nebo paklitaxel + karboplatina 6 sérií - radikální
chemoterapie)
Graf č. 5: Celkové přežití pacientek st. III
(n=106)podle radioterapie (Kaplan-Meier)
(„moving strip" či „open field" + boost na pánev - radikální
radioterapie)
Graf č. 6: Celkové přežití pacientek st. III
(n=106) podle stavu pacientky (Kaplan-Meier)
Graf č. 7: Celkové přežití pacientek st. III
(n=106) podle radikality léčby (Kaplan-Meier)
Diskuze
Účinnost radioterapie byla popsána u mikroskopického reziduálního
onemocnění, velikost nádorových infiltrátů odpovídala délce přežití
(Sedlaceck, T,V, et al, 1994). Mosalaci, A., Kazerooni, T. (2008)
publikují výsledky abdominopelvického ozáření po maximálním
debulkingu v kombinaci s chemoterapií u 212 pacientek (kombinace s
platinovými deriváty - před nebo po radioterapii anebo sandwich 3+3
série) u pacientek se středním a vysokým rizikem. Abdominopelvický
objem obdržel 20 Gy a pánev celkem 50 Gy. Pětileté přežití bylo
84,4%, 65% a 21% u st. Ic, II a III., late efekt - 3.8%.
Radioterapii hodnotí jako bezpečnou, signifikantně nezvyšující
poiradiační komplikace. Doporučují ji u pacientek s vysokou
pravděpodobností recidivy ovariálního tumoru. Dinniwell R. et al
(2005) hodnotí WAPRT po optimální cytoredukci a chemoterapii
(karboplatina + paklitaxel) jako konsolidační techniku s
akceptovatelným rizikem časných a pozdních vedlejších účinků, jako
způsob zlepšující výsledky léčby ovariálních karcinomů st.I-III a
neomezující salvage chemoterapii (4leté přežití - 92%, late efect -
17%). Naopak někteří autoři (Engelen M. J. at al, 2009) považují
adjuvantní WAPRT vzhledem k vysoké pozdní GI toxicitě (71%) za
obsoletní. Petit T. et al (2007) hodnotí WAPRT jako efektivní léčbu
pro vybranou skupinu st. III (celkové přežití v 5 l. 53%, v 10 l.
36%) s vysokou incidencí intestinální toxicity (19,5%). V r. 2003
Duthoy, W. et al publikují první klinické zkušenosti s WAPRT
použitím intensity-modulated arc therapy (IMAT). Ukazují tuto
metodu, která v akceptovatelném čase vytvoří homogennější dávkovou
distribuci a šetří kritické orgány (ledviny, játra, kostní dřeň) ve
srovnání s konvenční ozařovací technikou. Rochet N. et al (2008) a
Stering F. et al (2008) hodnotí IMRT techniku s použitím helikální
tomoterapie pro abdominopelvické ozáření jako novou možnost v léčbě
karcinomů ovária s vysokým rizikem recidivy.
Závěr
WAPRT je autory, zabývající se touto problematikou, doporučována u
pacientek s karcinomem ovária s vysokou pravděpodobností recidivy
tj. u středního a vysokého rizika. Přežití pacientek st III s
radikální radioterapií v našem retrospektivně hodnoceném souboru,
které činí v 5 a 10 letech 56,0% a 44,5%, je ve shodě s výsledky
Petit T. et al (2007) 53% a 36%.
Poděkování za spoluprácí při získávání dat:
MUDr. J. Bednářovi, MUDr. V. Gálisovi, MUDr. P. Švihálkovi, MUDr.
M. Kummelovi, MUDr. M. Písařové, MUDr. L. Přívozníkovi, MUDr.
Špičkovi, MUDr. A. Kábovi, MUDr. J. Kopečnému, MUDr. F. Weberovi,
MUDr. M. Smažíkovi, MUDr. V. Filipovi, MUDr. A. Římanovi, MUDr. M.
Ježkovi, MUDr. R. Tyllovi, MUDr. O. Kovářovi, MUDr. M. Skfiíčilovi,
MUDr. P. Ská¬lovi, MUDr. P. Polákovi, MUDr. E. Hájkovi, MUDr. T.
Járové, MUDr. I. Neumannovi, MUDr. I. Haouiové, MUDr. V. Bouškové,
MUDr. H. Mifkové, MUDr. M. Kernerové, MUDr. J. Kultové, MUDr. L.
Křížovi, MUDr. V. Kindelmannové, MUDr. M. Cahákové, MUDr. J.
Vovsové, MUDr. O. Hlaváčkové, MUDr. J. Kořínkovi
Literatura
- Hepp, R., Baeza, MR., Olfos, P., Suarez, E. Adjuvant whole abdominal radiotherapy in epithelial cancer of the ovary. Int. J. Radiation Oncology Biol. Phys., Vol. 53, 2002, pp 360-364
- Petera, J., Šlampa, P. Karcinomy vaječníků. In Radiační onkologie. P. Šlampa, J. Petera et al., Galén, 2007, ISBN 978-80-7262^69-0 (Galén), ISBN 978-80-246-1443-4 (Karolinum)
- Mosalaci, A., Kazeroni, T. Results of post-operative abdomino-pelvic radiotherapy in intermediate and high-risk epithelial ovarian carcinoma. Eur. J. Cancer Care, 17, 2008, pp371-376
- Duthoy, W., De Gersem, W., Vergote, K. et al. Whole abdominopelvic radiotherapy (WAPRT) using intensity-modulated arc therapy (IMAT): first clinical experience. Int.J.Radiat.Oncol.Biol.Phys. Vol. 15, 2003, pp1019-1032
- Dinniwell, R., Lock, M., Pintilie, M., et al. Consolidative abdominopelvic radiotherapy after surgery and carboplatin/paclitaxel chemotherapy for epithelial ovaria cancer. Int.J.Radiat.Oncol.Biol.Phys. Vol.1, 2005, pp104-110
- Engelen, MJ., Snel, BJ., Schapveld, M. et al. Long-term morbidity of adjutant whole abdominal radiotherapy (WART) or chemotherapy for early stage ovarian cancer.Eur. J.Cancer, 45(7), 2009, pp 1193-200
- Rochet N., Sterzing F., Jensen A. et al. Helical tomotherapy as a new treatment technique for whole abdominal irradiation. Strahlenther Onkol., 184, 2008, pp 145-9
- Sterzing F., Schubert K., Sroka-Perez G. et al. Helical tomotherapy. Experiences of the first 150 patients in Heidelberg. Strahlenther Onkol., 184, 2008, pp 8-14
Datum přednesení příspěvku: 23. 4. 2010