KONTROVERZE V INDIKACI NEOADJUVANTNÍ (INDUKČNÍ) ČASNÝCH STADIÍ KARCINOMU PRSU

Východiska:

Neoadjuvantní léčba je definovaná jako úvodní (primární, předoperační, indukční) systémová léčba zahájená po bioptické verifikaci karci­nomu prsu před plánovanou léčbou lokoregionální. Neoadjuvantní (indukční, předoperační) systémová léčba je standardní léčebnou strategií u nemocných s lokálně pokročilým a inflamatorním karcinomem prsu. Cílem neoadjuvantní léčby je zmenšit nádor včetně postižených uzlin, a umožnit tak operabilitu pri­márně chirurgicky neřešitelného nádoru. U primárně operabilního onemocnění je cílem umožnit prs šetřící výkon u nádorů primárně indikovaných k mastektomii.

Cíl:

Cílem sdělení je identifikovat nemocné s časným primárně operabilním klinickým stadiem onemocnění vhodné k systémové indukční léčbě. Neoadjuvantní podání umožňuje analýzu dynamiky biomarkerů a umožňuje rychlé ověření účinnosti nových léků a režimů. Není jednoznačný doklad o pro­dloužení celkové doby přežití při indukční léčbě u primárně operabilního onemocnění ve srovnání s chirurgickou intervencí následovanou adjuvantní systé­movou léčbou. Při výběru indukční systémové léčby by měly být využity všechny modality k dosažení co největšího efektu. Největší účinnost chemoterapie lze očekávat u non-lobulárních invazivních karcinomů, při negativní expresi hormonálních receptorů, nízkém stupni vyzrálosti (vyšší grade), vysoké expresi proliferačních markerů (Ki67) a dalších molekulárních prediktorů. Cílená biologická léčba (antiHER2) je prokazatelně účinná jak v neoadjuvantní, tak v adjuvantním podání. Kombinace cílené antiHER2 terapie a hormonální léčby účinné u metastazujícího onemocnění vyžaduje klinické ověření v indukčním podání. Méně, než by odpovídalo zastoupení hormonálně dependentních nádorů prsu, je využívána hormonální indukční léčba. U primárně operabilních nádorů je hormonální léčba podávána výhradně adjuvantně. Konceptem budoucnosti je adaptace trvání a složení indukční léčby podle průběžného hodnocení objek­tivní léčebné odpovědi a změn na molekulární úrovni.

Závěr:

Indikace neoadjuvantní systémové léčby u nemocných, u kterých je primárně možný prs šetřící výkon, musí být záležitostí mezioborového týmu s nezastupitelnou rolí chirurga. Časová sekvence s primární chirurgickou intervencí s následnou léčbou ad­juvantní je u této skupiny stále léčbou první volby.

Videozáznam přednášky