Kontroverze chirurgického stagingu – jaká je optimální radikalita?

Dlouhodobě patří karcinomy endometria mezi gynekologickými zhoubnými nádory k nádorům s nejpříznivějším poměrem incidence/mortalita. Časná stadia karcinomů endometria jsou prognosticky velice rozdílnou skupinou, u které jsme schopni stanovit předoperační rizikové faktory (typ nádoru, stupeň diferenciace, odhadnout hloubku invaze pomocí MR nebo expertní ultrasonografie. Peroperačně jsme schopni zpřesnit odhad invaze pomocí FS. Tato vyšetření nám pomáhají identifikovat skupinu žen, u kterých je vhodný chirurgický staging. Jiný pohled na význam chirurgického stagingu nám však poskytuje pohled na statistická data v jednotlivých věkových kohortách. Z tohoto pohledu je jasné, že nejproblematičtější skupinou je kohorta žen mezi 65 až 85 rokem, která je nejvýznamnější z pohledu mortality (70% je v této věkové kohortě), bohužel komorbidita a rizika pro radikální chirurgickou léčbu jsou v této skupině pravidlem. Chirurgický staging byl postupně v řadě doporučených postupů akceptován od ‚maximalistické‘ varianty ACOG/SOG guidelines 2005, který vyžaduje lymfadenektomii pro všechna stadia invazivních karcinomů až po provokativní závěr mezinárodní ASTEC studie publikované v roce 2009 se závěrem, že lymfadenektomii nelze doporučit mimo klinické studie. Současný český konsensus Guideline 2010 je kompromisem těchto krajních variant a po definitivním schválení a zabudování připomínek všech tří společností (ČGPS, Onkologické a SROBF) bude v první polovině roku 2010 publikován.