Konference: 2005 Ostravské dny podpůrné léčby v onkologii
Kategorie: Podpůrná onkologická léčba, výživa nemocných a ošetřovatelská péče
Téma: Konference bez tematických celků
Číslo abstraktu: L25
Autoři: MUDr. Markéta Zemanová, Ph.D.; A. Černá; Zdeňka Dlouhá; H. Šulcová; E. Burgersteinová; MUDr. Martin Šafanda, PhD.
ÚVOD
Nevolnost a zvracení je jedním z nejobávanějších vedlejších účinků protinádorové chemoterapie (CHT),při nedostatečné kontrole může vést k významnému zhoršení kvality života léčených, k závažným zdravotním komplikacím v důsledku dehydratace, nutričního deficitu, iritace až ulcerace v jícnu a žaludku, nebo i k nepříznivému ovlivnění dávkové intenzity chemoterapie či dokonce odmítnutí léčby. V současné době je k dispozici široká paleta léčebných prostředků užívaných k prevenci a léčbě nevolnosti a zvracení, nejúčinnější setrony jsou nyní k dispozici bez omezujících administrativních opatření, přesto se nedaří tyto obtíže u všech nemocných v plném rozsahu potlačit. Toto sdělení si klade za cíl analyzovat úroveň kontroly nevolnosti a zvracení u pacientů léčených ambulantní chemoterapií na Onkologické klinice VFN 1. LF UK.
METODA
Pro zjištění incidence nevolnosti a zvracení, stupně závažnosti dle WHO klasifikace a subjektivního zhodnocení závažnosti obtíží a efektivity antiemetické terapie byl vypracován interní dotazník, který vyplňovali nemocní přicházející k nejméně druhému cyklu protinádorové chemoterapie v ambulantním režimu. Tyto údaje byly porovnány s parametry léčebnými, jako je diagnóza, režim chemoterapie s ohledem na stupeň emetogenity použitých cytostatik, počet podaných cyklů a další skutečnosti jako je linie CHT, antiemetická léčba a léčebná strategie (adjuvantní versus primární kurativní versus paliativní). Protože v současnosti je většina režimů podávána v intervalech 1 – 3 týdny, byli o vyplnění požádáni všichni nemocní přicházející na chemoterapii v období 3 následujících týdnů, při opakovaném podávání každý vyplnil formulář jen jedenkrát.
VÝSLEDKY
V referenčním období vyplnilo dotazník celkem 150 pacientů, 103 (69%) žen a 47 (31%) mužů. Nejčastější diagnózou – 46% všech léčených – byl karcinom prsu, dále 17% kolorektální karcinom, 11% karcinom pankreatu a podjaterní krajiny, 9% karcinom plic a ostatní diagnózy sporadicky – celkem 17%. V 86% byla chemoterapie podávána jako paliativní a v 66% šlo o další (nikoli první) linii – za první linii byla pokládána i adjuvantní CHT. Podle emetogenity (ASCO guidelines, JCO 1999) byla podávána v 13% chemoterapie o nízkém riziku, v 47% o středním riziku, 36% o vysokém riziku a 4 % nejvyšší stupeň –cisplatina nad 60 mg/m2. Ve 47% byly indikovány setrony, ať již parenterálně nebo p.o., a to ve všech případech silně nebo velmi silně emetogenní CHT. Úplnou absenci nevolnosti udávalo 38% pacientů, 38% mělo nevolnost G1, 24% nevolnost G2, nikdo G3 a 4. Nejlepší kontrolu nevolnosti udávali pochopitelně pacienti léčení nízce a středně emetogenní chemoterapií, ale 40% pacientů se silně emetogenní CHT a všichni nemocní léčení cisplatinou udávali nevolnost G2. Zvracení všech stupňů závažnosti udávalo 22% nemocných, 28% nemocných s chemoterapií silně a velmi silně emetogenní udávalo zvracení G2-G3, ale stejné obtíže mělo též 10% nemocných léčených mírně emetogenní terapií. Při porovnávání výskytu obtíží podle léčebné strategie bylo zjištěno zvracení u 16% nemocných, kteří dostávali paliativní léčbu a u 50% léčených s radikálním záměrem: primárně – většinou konkomitantní CHRT, neoadjuvantně nebo adjuvantně. Nemocní s nevolností nebo zvracením G 2-3 udávali také nejvýraznější negativní ovlivnění denního režimu a největší stupeň obtíží (medián 7 na 10 stupňové škále). 21% nemocných užívajících alternativní antiemetické prostředky (bylinné čaje, dieta) udávalo jejich částečný přínos ke kontrole obtíží – ve většině případů v kombinaci se standardní léčbou včetně setronů. Většina nemocných, kteří udávali vliv nemocničního prostředí na úroveň obtíží, trpěla nevolností a 40% trpělo zvracením. Většina nemocných – 73% - uváděla maximální úroveň informovanosti o možnostech antiemetické prevence a terapie, jen 7% mělo malou informovanost (1 - 3 na 10 stupňové škále). Při celkovém zhodnocení významu nevolnosti a zvracení pro kvalitu života 7% dotazovaných udávalo své obtíže jako nezvládnutelné a výrazně omezující.
ZÁVĚR
Většina nemocných udávala úplnou kontrolu zvracení a dobrou kontrolu nevolnosti, většina má též dobré informace o možnostech prevence a léčby nevolnosti a zvracení.
Přibližně 25 - 30% nemocných má významné obtíže, převážně v případě léčby silně emetogenní terapií a to i přes zajištění setrony.
Zhruba 10% nemocných léčených slabě emetogenní CHT má významné obtíže, bez významu je delší doba podávání CHT.
Přibližně 25% nemocných nemá adekvátní kontrolu nevolnosti a zvracení v průběhu protinádorové chemoterapie, častěji pokud dostávají léčbu s kurativním záměrem, a zde je zřejmě rezerva v individuálním přístupu s maximálním využitím všech doporučených standardních prostředků, se zařazením psychoterapie a medikamentózní prevence anticipované nevolnosti a zvracení.
Nevolnost a zvracení je jedním z nejobávanějších vedlejších účinků protinádorové chemoterapie (CHT),při nedostatečné kontrole může vést k významnému zhoršení kvality života léčených, k závažným zdravotním komplikacím v důsledku dehydratace, nutričního deficitu, iritace až ulcerace v jícnu a žaludku, nebo i k nepříznivému ovlivnění dávkové intenzity chemoterapie či dokonce odmítnutí léčby. V současné době je k dispozici široká paleta léčebných prostředků užívaných k prevenci a léčbě nevolnosti a zvracení, nejúčinnější setrony jsou nyní k dispozici bez omezujících administrativních opatření, přesto se nedaří tyto obtíže u všech nemocných v plném rozsahu potlačit. Toto sdělení si klade za cíl analyzovat úroveň kontroly nevolnosti a zvracení u pacientů léčených ambulantní chemoterapií na Onkologické klinice VFN 1. LF UK.
METODA
Pro zjištění incidence nevolnosti a zvracení, stupně závažnosti dle WHO klasifikace a subjektivního zhodnocení závažnosti obtíží a efektivity antiemetické terapie byl vypracován interní dotazník, který vyplňovali nemocní přicházející k nejméně druhému cyklu protinádorové chemoterapie v ambulantním režimu. Tyto údaje byly porovnány s parametry léčebnými, jako je diagnóza, režim chemoterapie s ohledem na stupeň emetogenity použitých cytostatik, počet podaných cyklů a další skutečnosti jako je linie CHT, antiemetická léčba a léčebná strategie (adjuvantní versus primární kurativní versus paliativní). Protože v současnosti je většina režimů podávána v intervalech 1 – 3 týdny, byli o vyplnění požádáni všichni nemocní přicházející na chemoterapii v období 3 následujících týdnů, při opakovaném podávání každý vyplnil formulář jen jedenkrát.
VÝSLEDKY
V referenčním období vyplnilo dotazník celkem 150 pacientů, 103 (69%) žen a 47 (31%) mužů. Nejčastější diagnózou – 46% všech léčených – byl karcinom prsu, dále 17% kolorektální karcinom, 11% karcinom pankreatu a podjaterní krajiny, 9% karcinom plic a ostatní diagnózy sporadicky – celkem 17%. V 86% byla chemoterapie podávána jako paliativní a v 66% šlo o další (nikoli první) linii – za první linii byla pokládána i adjuvantní CHT. Podle emetogenity (ASCO guidelines, JCO 1999) byla podávána v 13% chemoterapie o nízkém riziku, v 47% o středním riziku, 36% o vysokém riziku a 4 % nejvyšší stupeň –cisplatina nad 60 mg/m2. Ve 47% byly indikovány setrony, ať již parenterálně nebo p.o., a to ve všech případech silně nebo velmi silně emetogenní CHT. Úplnou absenci nevolnosti udávalo 38% pacientů, 38% mělo nevolnost G1, 24% nevolnost G2, nikdo G3 a 4. Nejlepší kontrolu nevolnosti udávali pochopitelně pacienti léčení nízce a středně emetogenní chemoterapií, ale 40% pacientů se silně emetogenní CHT a všichni nemocní léčení cisplatinou udávali nevolnost G2. Zvracení všech stupňů závažnosti udávalo 22% nemocných, 28% nemocných s chemoterapií silně a velmi silně emetogenní udávalo zvracení G2-G3, ale stejné obtíže mělo též 10% nemocných léčených mírně emetogenní terapií. Při porovnávání výskytu obtíží podle léčebné strategie bylo zjištěno zvracení u 16% nemocných, kteří dostávali paliativní léčbu a u 50% léčených s radikálním záměrem: primárně – většinou konkomitantní CHRT, neoadjuvantně nebo adjuvantně. Nemocní s nevolností nebo zvracením G 2-3 udávali také nejvýraznější negativní ovlivnění denního režimu a největší stupeň obtíží (medián 7 na 10 stupňové škále). 21% nemocných užívajících alternativní antiemetické prostředky (bylinné čaje, dieta) udávalo jejich částečný přínos ke kontrole obtíží – ve většině případů v kombinaci se standardní léčbou včetně setronů. Většina nemocných, kteří udávali vliv nemocničního prostředí na úroveň obtíží, trpěla nevolností a 40% trpělo zvracením. Většina nemocných – 73% - uváděla maximální úroveň informovanosti o možnostech antiemetické prevence a terapie, jen 7% mělo malou informovanost (1 - 3 na 10 stupňové škále). Při celkovém zhodnocení významu nevolnosti a zvracení pro kvalitu života 7% dotazovaných udávalo své obtíže jako nezvládnutelné a výrazně omezující.
ZÁVĚR
Většina nemocných udávala úplnou kontrolu zvracení a dobrou kontrolu nevolnosti, většina má též dobré informace o možnostech prevence a léčby nevolnosti a zvracení.
Přibližně 25 - 30% nemocných má významné obtíže, převážně v případě léčby silně emetogenní terapií a to i přes zajištění setrony.
Zhruba 10% nemocných léčených slabě emetogenní CHT má významné obtíže, bez významu je delší doba podávání CHT.
Přibližně 25% nemocných nemá adekvátní kontrolu nevolnosti a zvracení v průběhu protinádorové chemoterapie, častěji pokud dostávají léčbu s kurativním záměrem, a zde je zřejmě rezerva v individuálním přístupu s maximálním využitím všech doporučených standardních prostředků, se zařazením psychoterapie a medikamentózní prevence anticipované nevolnosti a zvracení.
Datum přednesení příspěvku: 1. 4. 2005
