KONFLIKTNÍ ROLE SESTER - SESTERSKÁ SEKCE

Úvod

Socializace je složitý proces, počínající při zrození člověka, který vede k osvojování si sociálních rolí. Sociální roli můžeme definovat jako očekávaný způsob chování vázaného na sociální status z hlediska věku jedince, jeho pohlaví, vzdělání a např. i profesní příslušnosti. Prostředkem již zmíněné socializace a přijímání sociálních rolí jsou společenské instituce, mezi které můžeme zařadit rodinu, školu, práci a mnoho dalších. Rozvoj role všeobecné sestry a jiných nelékařů sahá hluboko do historie ošetřovatelství a medicíny. Kutnohorská (2010)⁽⁴⁾ popisuje tři systémy, nebo jinak řečeno ‚cesty‘, kterými se vývoj role ubíral. Jsou jimi lidové a neprofesionální systémy, pečovatelský systém ošetřovatelské péče a v neposlední řadě profesionální systém, který je zákonem přesně definován. V současné době můžeme mluvit o kombinaci výše uvedených systémů a jejich vzájemného působení.

Druhy konfliktů v profesní roli sestry

Vzhledem k tomu, že každý jedinec během svého života zastává mnoho rolí, dochází i ke konfliktům mezi těmito připsanými, získanými a vnucenými rolemi. Z pohledu sociologie rozeznáváme několik druhů konfliktů týkajících se rolí. Nejprve je důležité vymezit si, jaké role jsou typické pro všeobecnou sestru. Bártlová (2005)⁽¹⁾ jmenuje čtyři základní vzory chování specifické pro profesní roli sestry. Řadí mezi ně funkční specifikaci, univerzalizmus, kolektivní orientaci a emocionální neutralitu. Dále uvádí výčet činností, či jak sama nazývá ‘dílčí role‘, které přesněji vystihují dnešní oblast působení sestry. Jsou jimi následující činnosti: ošetřovatelsko-pečovatelská, expresivní, výchovná, instrumentální, poradenská, podpora a výchova ke zdraví, organizace a administrativa. V rámci konfliktu rolí můžeme rozeznávat konflikt v roli, kdy sestra v jeden moment musí volit, čí potřebu nebo přání bude uspokojovat. Konflikt mezi rolemi vyjadřuje rozpor mezi tím, jaká činnost je v daný čas pro sestru prioritní. Dalšími dvěma jsou: konflikt intra-sdělovatel a konflikt já a moje role. Pro ilustraci zmíněného uvádím průzkum, kterým Kopřiva (2006⁽³⁾ve své knize Lidský vztah jako součást profese, poukazuje na oblasti vlastností, které pacienti považují u sester za prioritní. 64% dotázaných upřednostňovalo náklonnost, vlídnost, ochotu a lásku jako nejdůležitější vlastnosti při péči o ně samotné. Dále to byla vstřícnost, porozumění, empatie (42%), trpělivost, klid, vyrovnanost (41%) a 41% odbornost a profesionální znalost. V dnešní společnosti, která je zaměřena na výkon a úsporu času při samotné pracovní činnosti, se zdají být první dvě skupiny vlastností preferované pacienty zcela podřadné až přebytečné. Samotné sestry se často zaměřují na precizní provedení jednotlivých výkonů a ošetřovatelských postupů. Za vrchol odbornosti považují instrumentální činnost, např. obsluhu ventilátoru, hemodialyzačního přístroje nebo postup, kterým opět pomocí instrumentu za účelem léčebným nebo vyšetřovacím porušují integritu kůže nebo sliznici pacienta. Je s podivem, že umění rozhovoru a edukace, vlídného a empatického jednání s pacientem by mělo být jaksi samozřejmou součástí profesionální výbavy role sester. Považuji rozdílné nahlížení na profesní roli sestry spolu s vysokými nároky na profesi a nepřátelskou atmosféru na pracovišti za stěžejní problémy v adaptaci, zejména sester - absolventek, na pracovní podmínky a v úspěšném zařazení se do multidisciplinárního zdravotnického týmu.

Závěr

Z toho co, bylo uvedeno, vyplývá, že pro úspěšný výkon profese všeobecné sestry je nutné, aby se sestra identifikovala s připsanými požadavky role, tj. seznámila se s tím, co obnáší výkon role sestry. Toto ‚seznámení‘ většinou probíhá v období základního kvalifikačního studia a v průběhu adaptačního procesu na konkrétním oddělení. Další složkou je subjektivní výklad požadavků role, kladených na všeobecnou sestru, kdy může docházet k idealizaci a zkreslení představ sestry o ošetřovatelské činnosti. Novotná (2010) ⁽⁵⁾ uvádí, že čím jsou u sestry představy a ideály o její profesi v konfrontaci s realitou markantnější, tím je rozčarování a vznik syndromu vyhoření v průběhu výkonu profese rychlejší. Tuto formulaci lze modifikovat. Před rozvojem syndromu vyhoření dochází k mnohočetným konfliktům právě v rovině subjektivního výkladu role, a to může vést k rozvoji samotného ‚vyhoření‘. Třetí složkou nezbytnou pro správný výkon role sestry je výkon role, tedy výkon činnosti samotné, kdy sestra volí kompromis mezi požadavky a výkladem role.

Literatura

1. Bártlová S. Sociologie medicíny a zdravotnictví. Praha: Grada, 2005. ISBN 80-247-1197-4.
   
2. Jeklová M, Reitmayerová E. Syndrom vyhoření. Praha: Agama, 2006. ISBN 80-86991-74-1.
   
3. Kopřiva K. Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-181-6.
   
4. Kutnohorská J. Historie ošetřovatelství. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-3224-4.
   
5. Novotná J. Syndrom vyhoření u všeobecných sester tak trochu jinak. Sesterna, roč. 1, 2010, č. 2, s. 10-11, ISSN 1804-5308.
   
6. Sociální role, status, konflikt In. http://lide.uhk.cz/pdf/ucitel/petrija2/ p%C5%99edn%C3%A1%C5%A1ka_%C4%8D__02.htm

e-mail: jana.novotna@lf1.cuni.cz