Koncept ‘intermediární’ paliativní péče v onkologii.

Kauzální onkologická péče se, navzdory nevýhodné úhradě pojišťovnou, bude stále více posouvat do ambulantní sféry s využitím denních nemocnic a stacionářů, protože je to nejen nejefektivnější způsob vedení terapie, ale také nejšetrnější možný přístup k pacientům. Bez nutnosti opustit prostředí svého domova může velice vážně nemocný absolvovat tu nejnáročnější léčbu. Hospitalizace bude v rámci onkologie vyhrazená jen komplikacím léčby nebo stavům spojeným s progresí nemoci, kterou nelze již ambulantně zvládnout. Kauzální léčba se bude v tomto případě postupně utlumovat a do popředí se dostane v takových případech pozvolna léčba podpůrná. Protože onkologická oddělení s výjimkou velkých onkologických center nebudou pravděpodobně nikdy disponovat všemi variantami a podobami terminální péče od paliativního oddělení, přes hospic po domácí mobilní hospic, mohlo by ‘intermediární’ paliativní oddělení pokrýt v rámci hospitalizace tu dobu, kdy se u pacienta s progresí nemoci začíná tlumit kauzální onkologická léčba a v plné míře se začíná uplatňovat léčba podpůrná, jako nastavení analgetické terapie, vyřešení nutriční podpory, dořešení sociálních problémů nemocného, duchovní příprava v rámci umírání a hlavně časový prostor na domluvu s rodinou a pacientem o jejich představách podoby a organizace umírání.

Oddělení intermediární paliativní péče by tedy sloužila jako taková ‘předsíň’ před vstupem do té části ‘paliativního domu’, kterou si nemocný s rodinou zvolí. Na chod oddělení by byly navázány služby sociální pracovnice, kaplana, rehabilitačních sester, možnost zapůjčení antidekubitálních pomůcek, kontakt a domluva s praktickým lékařem v místě bydliště. Od času, který poskytne hospitalizace na tomto oddělení rodině i nemocnému na rozmyšlení a přípravu, si lze slibovat i větší procento doma umírajících pacientů.

Z ekonomického hlediska by jistě bylo možné, aby na tomto oddělení byli hospitalizováni i pacienti z jiných oddělení léčících zhoubné nádory (hematoonkologie, urologie, gynekologie, atp.). Vzhledem k tomu, že ostatní zařízení paliativní péče, domácí péče v místě bydliště, mobilní i kamenný hospic, případně léčebny LDN nejsou zpravidla v řízení a kompetenci stejného zdravotnického zařízení jako onkologické oddělení, byl by onkologický ‘intermediár’ takovou jistotou, že pacient neskončí po útlumu onkologické léčby v nějakém vzduchoprázdnu. Pro ulehčení domácí péče ve fázích, kdy je pacient schopen transportu by mohlo být toto oddělení doplněno o denní stacionář, kam by rodina svého nemocného dopravila ráno a večer si jej zase odvezla domů, a tak se podělila s odborníky o jeho péči. Určitý mezistupeň, který by od sebe časově oddělil onkologickou péči od čistě paliativní, by podle mého názoru pomohl i ošetřujícímu personálu.

Současný stav, kd y pacienta často ze dne na den opouštíme, protože už není najednou schopen dojít do naší ambulance, je stresujícím momentem i pro onkologa. Oddělení ‘intermediární’ paliativní péče by se mohla stát takovým mostem k celoplošnému řešení otázky optimální paliativní péče. Každého ředitele nemocnice jistě děsí představa paliativní kliniky s těžkými, neupravitelnými, nekonečně dlouho hospitalizovanými a nákladnými pacienty. Oddělení s krátkodobou hospitalizací a tedy i limitovanými náklady by pravděpodobně mohlo být akceptovatelnější i pro vedení nemocnic.