KOMPLIKACE SYSTÉMOVÉ TERAPIE V PÉČI STACIONÁŘE

Východiska:

V našem sdělení se zaměříme na situace, ke kterým na chemostacionáři dochází v běžné klinické praxi formou příkladů. U většiny projevů toxicity systémové léčby u karcinomu střeva je to nejdříve zdravotní sestra, které se pacient svěří a která může i sama lékaře upozornit. Pacient lékaři velmi často nechce sdělit, že mu navrhovaná a proklamovaně velmi účinná léčba dělá obtíže anebo že ji těžce snáší, a raději tyto problémy bagatelizuje. Snáze se svěří ošetřující onkologické sestře. Ta potom může upozornit lékaře, kterému se pacient nezmíní nebo zmínit nechce, a léčbu lze upravit mnohem dříve.

Popis případů:

• Bolesti hlavy a otoky. 68letý pacient léčený pro metastatický karcinom tlustého střeva režimem kapecitabin/ bevacizumab déle než 3 roky, současně léčen perorálními antidiabetiky a hypertenzivy. Při odběrech krve si zdravotní sestra všimla nově masivních otoků dolních končetin až na stehna, naměřila krevní tlak 180/ 140 a v moči zvýšenou bílkovinu. Tyto nové příznaky pacient při rozhovoru bagatelizoval a chtěl je řešit s praktickým lékařem. Po domluvě s onkologem a dalším dovyšetření byl zjištěn nefrotický syndrom s proteinurií, hypertenzí a otoky jako komplikací bevacizumabu, léčba byla přerušena a po kortikoidní léčbě se stav upravil.
• Nesnesitelná vyrážka. 43letá pacientka s metastatickým karcinomem tlustého střeva léčena režimem FOLFIRI/ cetuximab v druhé linii. Pacientka se při krevních odběrech svěřila se záměrem ukončit léčbu pro nesnesitelnou vyrážku v obličeji, která se objevila po podání cetuximambu a která jí znemožňuje společenský život. Při rozhovoru vyplynulo, že jinak je s léčbou spokojena (vymizení pánevních bolestí, snížení spotřeby analgetik, odeznění vyprazdňovacích obtíží, ale společenské znemožnění vnímala pacientka jako větší trauma. Po společném rozhovoru lékaře s pacientkou a zdravotní sestrou byla navržena změna léčby – záměna cetuximabu za panitumumab, jehož vedlejší účinky byly pro pacientku snesitelnější a účinná léčba pokračovala 18 měsíců. 3) 85letá pacientka léčená s metastatickým karcinomem tlustého střeva ve čtvrté linii regorafenibem. Při krevních odběrech se svěřila s masivními průjmy, pro které tablety dva týdny nebrala, a byla léčena na infekčním oddělení krajské nemocnice pro enteritidu. Po domluvě byla léčba regorafenibem upravena a i při redukované dávce je účinná již 8 měsíců.

Závěr:

I když je pacient o nežádoucích účincích léčby poučen při započetí, nemusí si jich být plně vědom ve chvíli, kdy se objeví. Obzvláště u pacientů ze vzdálenějších oblastí může i pacient i sektorový ošetřující lékař příznaky toxicity podcenit nebo zaměnit. Pacient je většinou při kontaktu s onkologickou sestrou sdílnější a poučená sestra může zabránit zbytečnému vysazení účinné léčby dobou komunikací s pacientem i lékařem.