Kompetence a vzdělanost sester v rámci domácí hospicové péče – desetiletá zkušenost „Cesty domů“

Vzdělání

   Základy paliativní péče, její filozofie a celostní (holistický) přístup k nemocnému by měly být bazálním vzděláním všech zdravotních sester a zdravotníků obecně. K tomu ochota nejen automatizovaně provádět úkony péče (i když alibisticky „vzorně“), ale také o věcech přemýšlet, hledat souvislosti, nové pohledy na věc, dále se vzdělávat a rozvíjet komunikační schopnosti, jako nezbytnou součást jakékoli práce s lidmi.

   Je otázkou, zda stávající vzdělávání zdravotníků je dostatečné, zda by neprospělo více humanitních předmětů (historie, filozofie, teologie, sociologie, psychologie s praktickými lekcemi komunikace a spolupráce). Možná odlidštěné zdravotnictví právě s nedostatkem humanitně vzdělaných zdravotníků souvisí…

Kompetence

   Od sester slýchám častý nářek na nízké kompetence, ale ozývají se i hlasy proti. Na kompetence lze nahlížet z různých úhlů (pohled suše právní, pohled nárokující se sankcemi – co musím či nesmím, pohled vymezující prostor – odkud až kam, pohled zaměřený na profit pacienta). Zdá se, že o kompetence samotné až tolik nejde (i když nějaké úpravy by byly vhodné). Problém vidím v týmové spolupráci. Nebo spíš nespolupráci. Lépe v absenci týmu vůbec.

   Co je tým? Tým je skupina lidí, kteří mají společný cíl, pravidla vymezující kompetence, vyměňují si informace – komunikují, spolupracují a vzájemně se podporují. Úcta a důvěra jsou členy týmu! Základní nejmenší buňkou týmu je spolupracující lékař a sestra. A právě tady je zřejmě problém. Dokud mezi sestrou a lékařem nebude partnerský, spolupracující vztah, bude to i nadále „kdo s koho“ a pacient zůstane rukojmím. Sestry budou dál volat po kompetencích či je odmítat.