Kombinovaná léčba Ewingových sarkomů/PNETů u mladých dospělých dle protokol EURO-E.W.I.N.G 99 – retrospektivní hodnocení 2001-2011.

   Ewingovy sarkomy (ES) a primitivní neuroektodermální tumory jsou definovány jako kulatobuněčné sarkomy vykazující různý stupeň neuroektodermální diferenciace. Název Ewingovy sarkomy je vyhrazen pro tumory, kde se nedaří prokázat neuroektodermální diferenciaci mikroskopicky, imunohistochemicky či za pomoci elektronového mikroskopu, oproti PNETům, kde těmito metody lze určit neuroektodermální diferenciaci. Jako synonyma se můžeme setkat s názvy periferní neuroepitheliom, periferní neuroblastom či Askinův tumor. Skupinu ES dělíme dle lokalizace na primárně oseální či extraoseální a multifokální. ES jsou druhými nejčastějšími typy sarkomů u dětí po osteosarkomech. Nejčastěji se vyskytují v druhé životní dekádě. Pro tuto skupinu sarkomů jsou charakteristické chromosomální přestavby vedoucí k expresi fúzních genů. Nejčastěji se vyskytuje translokace t (11: 22)(q24, q12) vedoucí k fúzi genů EWS a FLI1. U dalších 10 %-15 % se vyskytuje translokace t (21:22). EWS gen na chromozomu 22 kóduje velmi často exprimovaný vysoce konzervovaný RNA- vazebný protein. FLI1 je členem rodiny transkripčních faktorů ETS (erytroblastalis transforming-virus-1), který je zodpovědný za buněčnou proliferaci, vývoj a tumorogenezi.

   V letech 2001-2011 jsme na našem oddělení léčili systémovou a lokální terapií 22 nemocných s diagnózou ES/PNETu. V našem souboru je 12 mužů a 10 žen, s mediánem věku 28,5 roku (19-47 let). U 7 nemocných byla stanovena diagnóza Ewingova sarkomu, u 13 PNET a jeden nemocný byl reklasifikován z ES na maligní melanom. Primárně oseální lokalizace byla zjištěna u 8 nemocných, u 4 byl tumor lokalizován v malé pánvi, 1 x v dutině břišní a 1 x v orofaciální oblasti. U 13 nemocných v době diagnózy byla zjištěny vzdálené metastázy. Nejčastějším metastatickým postižením byly plíce- 5x, u 3 nemocných se jednalo o multifokální postižení (plíce, kostní dřeň, skelet, uzlinové postižení). Kromě dvou nemocných léčba probíhala dle prokolu EURO- E.W.I.N.G 99.

   Po indukční léčbě kombinací VIDE (vincristin, ifosfamid, doxorubicin, etoposid) následovala po zhodnocení efektu léčby terapie kombinací vincristin, actinomycin, ifosfamid/cyklofosfamid a u vysoce rizikových nemocných konsolidační vysokodávkovaná chemoterapie s podporou periferních kmenových buněk (PBSC). Sběr PBSC probíhal po 3. cyklu VIDE. U jedné nemocné i přes použití plexiforu nebyla mobilizace úspěšná. Po indukční léčbě bylo dosaženo u 10 nemocných parciální remise. U 3 nemocných došlo k progresi onemocnění, u 6 byla dosažena kompletní remise a u dvou stabilizace onemocnění. U třech nemocných byla v druhé linii paliativní léčby podávána kombinace cyklofosfamidu a topotekanu. U všech nemocných v indukční léčbě byla pozorována hematoxicita stupně 3 a 4 s výskytem febrilní neutropenie. Jedna nemocná zemřela v kompletní remisi na nepřihojení štěpu a nenalezení kompatibilního dárce kostní dřeně. U jedné nemocné došlo rozvoji pozdní nefrotoxicity ve smyslu renální insuficience gr.1 a těžké osteoporosy. U 18-ti letého nemocného v průběhu indukční léčby došlo k rozvoji tbc plic.

   Definitivní výsledky přežívání budou prezentovány. Tento intenzivní terapeutický dětský protokol je aplikovatelný i u mladých dospělých s předpokládanou a akceptovatelnou toxicitou.