Konference: 2006 XXX. Brněnské onkologické dny a XX. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Zhoubné nádory plic a průdušek
Téma: Nádory plic a hrudníku
Číslo abstraktu: 151
Autoři: prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc.; MUDr. Ivona Grygárková; doc. MUDr. Marián Hajdúch, Ph.D.; prof., MUDr. Jiří Klein, Ph.D., PETCS; doc. MUDr. Čestmír Neoral, CSc.; MUDr. Karel Cwiertka, Ph.D.
Názory na postavení neoadjuvantní a adjuvantjní chemoterapie se u nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) v posledních 10 letech rychle měnily. V 90. letech minulého století bylo provedeno několik studií fáze III., které favorizovaly neoadjuvanci u stadií IIIA event. IIIB proti pouhé resekci -(pětileté přežívání od 20% do 30%). V letech 2003 až 2005 byly publikovány úspěšné studie s adjuvantní chemoterapií u stadií IB až IIIA (5-leté přežívání 40 – 61%), ale v r. 2005 některé studie význam neoadjuvantní chemoradioterapie zpochybnily. Uvedená prospektivní studie hodnotí vlastní schéma kombinace neoadjuvantní a adjuvantní chemoterapie u pacientů s hraničně operabilním stadiem IIIA NSCLC. Jsou hodnoceny efektivita, tolerance léčebného schématu a přežívání nemocných.
Metodika a soubor nemocných
V neoadjuvanci bylo použito třech cyklů dvou režimů chemoterapie u 65 nemocných, 54 mužů a 11 žen průměrného věku 59 let. Paklitaxel (200 mg/m2 D1) s karboplatinou (AUC 6 D1) byly podány 34 pacientům, vinorelbin (30 mg/m2 D1+8) s karboplatinou (AUC 6 D1) byly aplikovány 31 pacientům. Chirurgická resekce byla provedena v případě objektivní odpovědi, radio(chemo)terapie v případě progrese. Nádorové buňky odebrané během operace byly testovány MTT (methylthiasol tetrazolium blue test) testem, který určuje in-vitro rezistenci. Selektivní neoadjuvance pak představovala optimální výběr dvou cytostatik dle výsledků testu, pokud byly rezistence známy. V opačném případě byla aplikována dvě jiná cytostatika, než v neoadjuvanci.
Výsledky
Ze 191 neoadjuvantně podaných cyklů bylo jen 15 odloženo a 2 redukovány. Toxicita 4. stupně nedosáhla 5%. Snížení stadia bylo dosaženo u 34 pac. (52,5%), ke zmenšení nádoru došlo u 15 pacientů (23,1%). Kompletní resekce byla provedena u 47 (72,3%) nemocných. Ze 139 cyklů adjuvantní chemoterapie bylo odloženo 39 a redukovány 2 cykly. Toxicita st.4 dosáhla 6,5%. Celkem 42 pacientů dokončilo plánované schéma. Medián přežití (ms) operovaných byl 44,6 měs., tříleté přežití bylo 64,2% a pětileté přežití 42,8%. U neoperovaných byl ms 14,2 měs. Nebyl zjištěn signifikantní rozdíl mezi oběma neoadjuvantními režimy v mediánu přežívání (44 měs. vs 43 měs.). Pětileté přežívání skupiny, která byla léčena adjuvantní chemoterapií podle výsledků MTT testu bylo nesignifikatně vyšší (53,8%) než u skupiny, kde výsledky MTT testu nemohly být pro výběr adjuvance použity (38,8%).
Závěr
Výsledky naší studie ukazují, že vlastní použité schéma je efektivní a dobře tolerovaný způsob léčby s velmi dobrým mediánem přežití. Délka přežití byla delší než u publikovaných souborů se samotnou neoadjuvantní chemoterapií u stejného stadia nemoci (IIIA) a srovnatelná se samotnou adjuvantní chemoterapií u nižších stadií NSCLC (IB-IIIA). Vyhodnocení významu volby cytostatika dle MTT testu pro přežití bude vyžadovat ještě delší dobu sledování.
Datum přednesení příspěvku: 12. 5. 2006