KOLOREKTÁLNÍ KARCINOM

V posledních letech umožňuje mulekulární diagnostika na úrovni genů a proteinů specificky modifikovat terapii mnoha nádorových nemocí tak, aby nebyla léčba jen metodou pokusu a omylu. Příkladem je cílená léčba monoklonálními anti-EGFR protilátkami u pacientů s metastatickým kolorektálním karcinomem bez prokázané mutace genu RAS. Ačkoliv je aplikace cetuximabu a panitumumabu provázena nízkou celkovou toxicitou, dermatologická toxicita je zastoupena podstatnou měrou. Vyskytuje se u více než dvou třetin léčených nemocných a bývá projevem účinnosti protinádorové léčby. Erupce papulopustul se objevuje v horizontu 2-4 týdnů od zahájení terapie, predilekčně na obličeji, kštici, horních partiích trupu. Jinou formou kožní toxicity je rosaceiformní exantém, erytrodermie, kožní ragády, xeróza, vznik bolestivých paronychií, přítomnost trichomegalie či hypertrichóza. Kožní toxicita je podle intenzity projevů členěna do 4 stupňů. Stupeň 1 představuje mírné postižení kůže drobnými akneiformními eflorescencemi nebo lehce suchou načervenalou kůží bez subjektivních příznaků, u stupně 2 výraznější svědivý enantém nepřesahuje 50 % kožního povrchu. Aplikace roztoků s antibiotiky (erytromycin, klindamycin, metronidazol) a roztoky s obsahem kyseliny salicylové zmírňují příznaky onemocnění. U výraznější xerózy se dobře osvědčují preparáty obsahující ureu (emulze Excipial). U 2. stupně lze kombinovat lokální a systémovou léčbu podáváním antibiotik, zejména tetracyklinové řady, případně metronidazol. Pruritus lze zmírnit podáváním antihistaminika. Prevence paronychií spočívá v provádění šetrné manikúry nebo nošením volné a vzdušné obuvi. K dezinfekci se osvědčuje zevní aplikace Betadine, u zánětlivých ložisek lokální antibiotické a antimykotické preparáty ve formě mastí i past (Fucidin, Imazol, Myfungar, Pevaryl, Rosalox atd.). Pokud dosáhne tíže kožního postižení 3. stupně (exantém postihující více než 50 % kožního povrchu) je vhodné dočasné přerušení podávání anti-EGFR protilátek se současnou lokální i celkovou léčbou jako u stupně 2. Ojediněle se vyskytující 4. stupeň představuje generalizovanou exfoliativní, bulózní nebo ulcerózní dermatitidu, jež je kontraindikaci dalšího podávání anti-EGFR terapie. Autorka prezentuje kazuistiku pacienta s wild-type RAS mCRC, který byl v MOÚ léčený systémovou chemoterapií s cetuximabem. Pacient měl symptomatické, rozsáhlé a rychle progredující onemocnění. Bylo dosaženo rychlé a hluboké odpovědi. Vhodná dermatologická léčba umožnila pokračování chemobioterapie bez přerušení tak, aby pacient mohl mít z této léčby co největší užitek.