KLINICKÉ VÝZVY PŘI IDENTIFIKACI BIO MARKERŮ ODPOVĚDI NA IMUNOTERAPII – POHLED PATOLOGA

Protinádorová léčba cílená na kontrolní mechanizmy buněčné imunity představuje novou perspektivu ke zvládnutí dosud terapeuticky rezistentních nádorů. Z výsledků klinických testů je nicméně zřejmé, že ne všichni pacienti na ni odpovídají a je tedy nutno hledat prediktory léčebné odpovědi. Na příkladu osy PD-1/PD-L1 lze dokumentovat, že to není triviální. Samotná exprese PD-L1 nádorovými buňkami je s určitými výjimkami (např. amplifikace genu u Hodgkinova lymfomu, aktivace JAK/STAT) tranzitorní, dynamická a indukovaná atakujícími T lymfocyty cestou interferonu gamma. Z toho plyne heterogenita exprese v nádorech, heterogenita mezi nádorem a jeho metastázou a heterogenita v čase. Negativita PD-L1 tedy odpověď na cílenou léčbu nevylučuje. O něco spolehlivější by mohla být přítomnost tumor infiltrujících lymfocytů, zejména CD8, případně přímo PD-1 pozitivní populace, dle experimentálních dat však ne všechny PD-1 pozitivní lymfocyty odpovídají na blokádu PD-1 aktivací. Velký prediktivní význam má nestabilita nádorového genomu, zjišťovaná nepřímo (kolorektální karcinomy s defektem mismatch repair proteinů), případně celogenomovou sekvenací. Mezi další kandidáty patří BCL-2- interacting mediator of cell death-Bim, povrchový marker T lymfocytů exprimovaný při aktivaci osy PD-1/PD-L1, případně přímo interferon gamma a jím indukované geny. Celá tato oblast je recentně vemi dynamická a představuje velkou výzvu a možnosti pro aplikovaný výzkum.