Kazuistika terapie karcinomu hrdla děložního ve 12. týdnu těhotenství.

Ve sdělení prezentujeme případ malobuněčného adenokarcinomu hrdla děložního diagnostikovaného v incipientní graviditě. Dále se pak zabýváme kompletním stagingem s následným rozhodnutím k radikalizující terapii; a to vlastní radikální hysterektomii a následné nastínění současného dalšího postupu dle výsledku definitivní histologie.
30letá pacientka, dlouhodobě léčena pro sekundární sterilitu, byla v listopadu 2005 vyšetřena na sektorové gynekologii pro silné krvácení. Při vyšetření zjištěna incipientní gravidita a tumor hrdla děložního. Dle provedené biopsie se jednalo o v.s. malobuěčný Ca. Po došetření a provedení částečného stagingu byla odeslána ad MOÚ k další terapii.
Zde pacientka podstoupila dokončení stagingu (IB2-bulky) s následným radikálním postupem – HY radic. gr. III + colororadionavigace. Dle def. Histol. Byl prokázán G3 malobuněčný neuroendokrinní karcinom čípku děložního s lymfangioinvazí v poševním resekčním okraji. A mikrometastáza v jedné levé obturatorní lymfatické uzlině.
Nyní probíhá adj. konkomitantní kombinovaná CHT/RT v MOÚ.
Závěrem lze shrnout, že výskyt maligních onemocnění hrdla děložního v graviditě, je poměrně vzácný, i když ne ojedinělý (0,04%).
Vzhledem k změněným anatomickým poměrům malé pánve vlivem těhotenství je samotný radikální operační výkon nesmírně náročný a měl by být prováděn jen vysoce erudovanými pracovníky ve specializovaných zařízeních.
Důležitou roli v časném záchytu neoplasií hrdla děložního hraje především sekundární prevence v podobě pravidelných gynekologických prohlídek. Tudíž naprostá většina pokročilých stadií karcinomu děložního hrdla připadá na ženy dlouhodobě nevyšetřené gynekologem. Přesto se však občas setkáváme s pozdním záchytem i u žen, které jsou dlouhodobě a pravidelně sledovány na gynekologii (sekundární sterilita, gravidita), se všemi negativními důsledky následné radikální terapie a případně i dalšího nepříznivého vývoje.