Konference: 2014 XXXVIII. brněnské onkologické dny a XXVIII. konference pro nelékařské zdravotnické pracovníky
Kategorie: Zhoubné gynekologické nádory
Téma: XIV. Gynekologická onkologie
Číslo abstraktu: 302
Autoři: MUDr. Vladimír Kalist; MUDr. Pavel Havelka, Ph.D.; MUDr. Zdeněk Adamík, Ph.D.; prof., MUDr. Jiří Klein, Ph.D., PETCS; MUDr. Oldřich Mašlík; MUDr. Anna Šobáňová
Východiska:
Sarkomy dělohy jsou relativně vzácné nádory a tvoří 3–5 % všech nádorů dělohy. Až na výjimky je pro ně charakteristická agresivita a špatná prognóza. Základní léčebnou modalitou je chirurgická léčba. Adjuvantní terapie je přísně individuální.
Popis případu:
V kazuistice popisujeme případ smíšeného maligního mezenchymálního nádoru dělohy. 47letá pacientka byla referována do onkogynekologického centra ve Zlíně s monstrózním nádorem dutiny břišní. Histologie z biopsie: hladkosvalový nádor urogenitálního původu (leiomyom, leiomyosarkom?), biologické chování nelze z daného odběru stanovit. Vzhledem k velikosti nádoru, celkovému stavu pacientky, výrazné kachektizaci při tělesné váze 115 kg a minimální šanci delšího přežití bez operace bylo rozhodnuto, i přes vysoké operační riziko, o chirurgické léčbě. Dne 18. 12. 2013 byla provedena extirpace nádoru a satelitních metastáz. V rámci výkonu připojená abdominální hysterektomie s oboustrannou adnexektomií, resekce ilea s anastomózou „end to end“ a plastika břišní stěny. Operační výkon v délce 8,5 hodiny byl provázen velkou krevní ztrátou (aplikováno 24 EBR + 21 ČMP). V pooperačním období značná ztráta krve do drenů vyžaduje dne 19. 12. 2013 relaparotomii s aplikací Mikulitzovy tamponády a podání Novosevenu. Po její extrakci dne 20. 12. 2013 již bez známek většího krvácení, krevní ztráty kontinuálně hrazeny velkými krevními převody. Celkově za dobu hospitalizace aplikováno 56 EBR, 50 ČMP, 4 trombo-koncentráty. 30. 1. 2014 byla pacientka propuštěná do ambulantní péče s váhou 48 kg.
Závěr:
Histologické vyšetření prokázalo přítomnost smíšeného maligního mezenchymálního nádoru s převažujícími oblastmi charakteru leiomyosarkomu, s fokální rabdomyosarkomatoidní diferenciací a s oblastmi nediferencovaného endometroidního sarkomu (pleomorfní varianta). Vzhledem k anamnéze zvětšování břicha 4–5 let a definitivní histologii se tento interval zdá neuvěřitelně dlouhý. Lze tedy předpokládat maligní zvrat v pozdějším období? Bude zajímavé sledovat další osud nemocné.
Datum přednesení příspěvku: 25. 4. 2014
