KAZUISTIKA NEMOCNÉ S ADENOKARCINOMEM REKTOSIGMOIDEÁLNÍHO SPOJENÍ GENERALIZOVANÝM DO PLIC, LÉČENÉ BEVACIZUMABEM V 1. LINII

Východiska:

Kolorektální karcinom (CRC) je druhou nejčastější malignitou jak u žen, tak u mužů. Standardními postupy v systémové léčbě 1. linie mCRC (metastazující kolorektální karcinom) jsou: paliativní chemoterapie zahrnující režimy s 5-FU (bolus nebo dlouhodobá infuze 24/48 hod) nebo kapecitabin, které jsou podávány v kombinaci s oxaliplatinou nebo irrinotecanem (FOLFIRI, FOLFOX, XELOX). U pacientů v horším stavu, kteří nejsou schopni agresivní léčby, lze podat FUFA či kapecitabin v monoterapii. Pro pacienty ve stadiu IV je také k dispozici cílená biologická léčba. Humanizovaná monoklonální proti­látka vůči VEGF bevacizumab vede kromě inhibice novotvorby cév v nádoru k regresi VEGF-dependentních nádorových cév a normalizaci cév VEGF-independentních. Druhým terčem pro cílenou léčbu mCRC je EGFR. V klinické praxi se používají 2 monoklonální protilátky proti EGFR - chimerická cetuximab a plně humanizovaná panitumumab. Jejich podávání je ale závislé na mutaci genu KRAS - asi 40 % pacientů s mCRC má v genu KRAS mutaci a u těchto pacientů je blokáda EGFR neefektivní.

Popis případu:

V následujícím textu je popsán případ 72leté pacientky s karcinomem rektosigmoideálního spojení, která je léčena v 1. linii paliativní terapie bevacizumabem po dobu celkem 43 měsíců bez progrese. Stp. resekci rectosigmatu v pro ca 8/2004, pT2 pN0 pM0. Pacientka byla léčena adjuvantní chemoterapií FUFA 6 cyklů 9-12/2004. Po 5 letech pro kašel provedeno RTG S + P a CT plic - 3/2009 s nálezem metastázy o průměru 3 cm v S6 pravé plíce. Dle PET aktivita ložiska + další 2 suspektní menší ložiska v okolí. Jinde generalizace neprokázána. V 4/2009 byla provedena thorakoskopická metastazektomie největšího ložiska v pravé plíci. Histologicky potvrzen tubulární adenokarcinom. Vzhledem k věku pacientky a celkovému stavu zahájena v 1. linii mCRC chemoterapie s Xelodou v monoterapii (6 cyklů) + bevacizumab od 6/2009-9/2009. Dle kontrolních vyšetření CT plic bylo dosaženo kompletní remise. Od 9/2009 doposud pacientka pokračuje v udržovací léčbě bevacizumabem a je nadále v kompletní remisi. Klinicky je pacientka v dobrém stavu, žije aktivní život, bez nežádoucích účinků terapie - hypertenze ani proteinurie nebyly zaznamenány.

Závěr:

Tento případ dokumentuje dlouhodobou účinnost bevacizumabu, který má jistě své místo v komplexní léčbě generalizovaného adenokarcinomu tlustého střeva.