Kasuistika nemocných s lokálně pokročilým karcinomem orofaryngu – odlišnosti dle HPV.

   Lokálně pokročilý tumor orofaryngu je onemocnění obtížně léčitelné. Používá se kromě modalit lokální léčby jako chirurgie a radioterapie i neoadjuvantní chemoterapie, která je zatížena poměrně vysokou toxicitou. Vzhledem k tomu, že skupina HPV pozitivních tumorů by měla jevit větší počet odpovědí a delší přežití, je v poslední době zvažováno užití postupů s nižší toxicitou. Uvádíme kazuistiku 2 pacientů s tumorem tonsily primárně inoperabilním stadium IVa, histologicky spinocelulární karcinom G2, léčených podáním chemoterapie v neoadjuvanci režimem TDF. První pacient byl 57mi letý s tumorem HPV negativním měla po 2. seriích odpověď regrese o 60 % a pokračovala konkomitantní chemoradioterapií s DDP 100mg/m2 celkem 3x á 21 dní a RT do 70ti Gy. léčbou bylo dosaženo parciální remise a byla doplněna o blokovou disekci s nálezem 9ti LU, u 2 nález vitální nádorové tkáně s invazí přes pouzdro. Druhý pacient 54 letý HPV pozitivní s tumorem tonsily IV a spinocelulárním karcinomem G2 měl 11 dní po prvním podání TDF tumor lysis syndrom konzervativně zaléčen,a s nálezem klinické kompletní remise po první serii. Pokračovali jsme druhou serií jen DDP/FU a došlo k poklesu GF a nefrotoxicitě G2, proto jsme potom pokračovali konkomitantní bioradioterapií Cetuximabem a RT do 66ti Gy. léčbou bylo dosaženo kompletní remise.

   Odpověď na léčbu u pacienta HPV pozitivního byla skutečně výraznější, než u srovnatelného pacienta s HPV negativním tumorem. Užitím jiného typu neoadjuvance bychom si pravděpodobně ušetřili hospitalizaci pro toxicitu systémové léčby.