KARDIOVASKULÁRNÍ KOMPLIKACE (DŮSLEDKY) ZHOUBNÝCH NÁDORŮ A JEJICH LÉČBY

Incidence zhoubných novotvarů narůstá a odhaduje se, že každý třetí rakovinou onemocní. S rostoucím věkem přibývá i malignit mezi seniory, což s sebou přináší nové výzvy zvláště s  ohledem na vyšší incidence kardiovaskulárních onemocnění (KVO). Zároveň se zlepšují léčebné možnosti a prodlužuje se přežívání a rakovina se stává chronickým onemocněním a to i tam, kde to před 10 lety nebylo myslitelné. Častěji se budeme setkávat s pacienty, u kterých v důsledku léčby dochází buď k rozvoji nového KVO (srdeční selhání, arteriální hypertenze atd.) nebo ke zhoršení stávajícího onemocnění. Mezi KV komplikace nádorů můžeme řadit lokální mechanické působení v mediastinu (útlak, výpotky), zvýšené riziko trombembolické nemoci (TEN) a rozvoj chronické postembolizační plicní hypertenze, arytmie (karcinom ledvin) či tzv. karcinoidové srdce. Komplexní onkologická léčba je náročná a v mnohých případech srdce negativně ovlivňuje. Nejedná se pouze o internistickou léčbu nádorů, vidíme akceleraci ICHS po ozáření hrudníku či rozvoji plicní hypertenze po resekčních výkonech. Kardiotoxicita medikamentózní léčby nádorů se projevuje velmi rozmanitě. Nejobávanějším projevem je rozvoj chronického srdečního selhání (CHSS), ať vlivem antracyklinů či cílené anti-HER2 terapie, což jsou typické příklady kardiotoxické medikace, nebo v důsledku jiných negativních vlivů terapie na KV aparát. Mezi významné rizikové faktory kardiotoxicity patří indukovaná či akcelerovaná arteriální hypertenze (AH). Mezi léky, které vedou k rozvoji/akceleraci AH, patří inhibitory angiogeneze i klasická cytostatika. Dále negativně působí kortikoidy a některá analgetika. Mezi další rizikové faktory CHSS patří fibrilace síní (AF) jako projev nejčastější arytmie. K rozvoji AF přispívá sekundární ischemie při anémii, metabolické odchylky způsobené vlastní nemocí či léčbou, TEN a uplatňuje se i přímé kardiotoxické působení cytostatik. V neposlední řadě se na rozvoji CHSS podílí i ICHS, která je závažnou pozdní komplikací u dlouhodobě přežívajících pacientů s nádory typickými pro mladší věk (nádory varlat, hematologické malignity) nebo i pacientek po léčbě karcinomu prsu. K rozvoji ICHS kromě lokálních vlivů (radioterapie) přispívá i rozvoj dyslipidemie u pacientek na terapii inhibitory aromatáz nebo cytostatiky navozená endotelová dysfunkce. Pacienti dlouhodobě přežívající onkologické onemocnění jsou významnou rizikovou skupinou pro rozvoj KVO. Je třeba myslet na to, že k rozvoji „typických“ KVO může docházet ve výrazně mladším věku ve srovnání s normální populací a je nutné KVO aktivně vyhledávat.