Konference: 2006 XIII. Jihočeské onkologické dny
Kategorie: Zhoubné nádory prsu
Téma: Postery
Číslo abstraktu: 030
Autoři: MUDr. Ivana Bustová; MUDr. Hana Šiffnerová
Antracykliny jsou jednou z nejaktivnějších
skupin chemoterapeutik v onkologii.Vpopředí zájmu kliniků je
nejenom jejich učinnost, ale i toxický profil.
Vedle běžné toxicity společné mnoha cytostatikum jako je myelosuprese, gastrointestinální toxicita a alopecie je pro antracykliny specifická kardiotoxicita.
Kardiotoxicita antracyklinů je kumulativní a irreversibilní. Srdeční sval je zvlášť citlivý na poškození volnými radikály, protože postrádá katalázu (antioxidant potřebný k redukci H2O2) a další antioxidant (glutation peroxidasa) je zničen komplexem Fe3+.
Mezi významné rizikové faktory kardiotoxicity patří: kumulativní dávka, komorbidita pacienta, léčebné schema a kombinace léčebných modalit především s aktinoterapií.
Kardiotoxicita může být akutní bezprostředně během infuse, chronická do jednoho roku po léčbě a pozdní několik let po ukončení léčby. Monitorace kardiotoxicity se provádí sledovaním ejekční frakce (EF) při UZ srdce, radioizotopovou ventrikulografii nebo endomyokardiální biopsii.
Soubor: zahrnuje 64 pacientek s karcinomem prsu ve III. klinickém stadiu léčených na Onkologickém odd. v Českých Budějovicích v letech 2002-2004. Pacientky byly léčené 3 sériemi neoadjuvatní chemoterapie-doxorubicin, cyklophosphamid, flourouracil ( FAC) poté byl proveden operační výkon a následně podány 3 serie FAC adjuvantně a lokoregionální radioterapie.
Věk pacientek byl v rozmezi 35-80 let,v souboru je 28 % žen kuřaček, 50 % žen souboru mělo v anamneze hypertensi, 14 % žen bylo léčeno pro diabetes melitus a 1 ženy byla před léčbou zaznamenána plicní embolie. Nádor v pravém prsu byl u 34 % žen souboru, nádor v levém prsu u 66 % žen.
Metoda monitorace: sledování EF v průběhu léčby, po 1 roce léčby a po 2 letech od ukončení léčby antrcyklíny.
Výsledky:
Kumulativní dávka antracyklínů nepřesáhla u pacientek 360 mg/mčt. Hypertense ani kouření nemělo signifikantní vliv na pokles EF při podávání antracyklínů. Neobjevil se signifikantně významný rozdíl v poklesu EF u pacientek s tumorem v pravém a v levém prsu. K významnému poklesu EF o 11-15 % došlo v průběhu léčby u 6 % pacientek, po 1 roce od ukončení léčby došlo u dalších 3 % pacientek k poklesu EF o 11-15 %, to je celkem u 9 % pacientek. Po 2 letech od ukončení léčby zůstává pokles EF o 11-15 % ještě u 5 % pacientek.
Závěr:
Antracyklíny navozená kardiotoxicita je stále diskutovaným problémem. Na našem souboru je patrné, že ani kumulativní dávka 360 mg/mčt není bezpečnou hranicí, zvláště při kombinaci léčebných modalit.Význam monitorace kardiotoxicity narůstá i z důvodu prodlouženého přežívání pacientů, kteří se mohou dočkat pozdní kardiotoxicity.
Vedle běžné toxicity společné mnoha cytostatikum jako je myelosuprese, gastrointestinální toxicita a alopecie je pro antracykliny specifická kardiotoxicita.
Kardiotoxicita antracyklinů je kumulativní a irreversibilní. Srdeční sval je zvlášť citlivý na poškození volnými radikály, protože postrádá katalázu (antioxidant potřebný k redukci H2O2) a další antioxidant (glutation peroxidasa) je zničen komplexem Fe3+.
Mezi významné rizikové faktory kardiotoxicity patří: kumulativní dávka, komorbidita pacienta, léčebné schema a kombinace léčebných modalit především s aktinoterapií.
Kardiotoxicita může být akutní bezprostředně během infuse, chronická do jednoho roku po léčbě a pozdní několik let po ukončení léčby. Monitorace kardiotoxicity se provádí sledovaním ejekční frakce (EF) při UZ srdce, radioizotopovou ventrikulografii nebo endomyokardiální biopsii.
Soubor: zahrnuje 64 pacientek s karcinomem prsu ve III. klinickém stadiu léčených na Onkologickém odd. v Českých Budějovicích v letech 2002-2004. Pacientky byly léčené 3 sériemi neoadjuvatní chemoterapie-doxorubicin, cyklophosphamid, flourouracil ( FAC) poté byl proveden operační výkon a následně podány 3 serie FAC adjuvantně a lokoregionální radioterapie.
Věk pacientek byl v rozmezi 35-80 let,v souboru je 28 % žen kuřaček, 50 % žen souboru mělo v anamneze hypertensi, 14 % žen bylo léčeno pro diabetes melitus a 1 ženy byla před léčbou zaznamenána plicní embolie. Nádor v pravém prsu byl u 34 % žen souboru, nádor v levém prsu u 66 % žen.
Metoda monitorace: sledování EF v průběhu léčby, po 1 roce léčby a po 2 letech od ukončení léčby antrcyklíny.
Výsledky:
Kumulativní dávka antracyklínů nepřesáhla u pacientek 360 mg/mčt. Hypertense ani kouření nemělo signifikantní vliv na pokles EF při podávání antracyklínů. Neobjevil se signifikantně významný rozdíl v poklesu EF u pacientek s tumorem v pravém a v levém prsu. K významnému poklesu EF o 11-15 % došlo v průběhu léčby u 6 % pacientek, po 1 roce od ukončení léčby došlo u dalších 3 % pacientek k poklesu EF o 11-15 %, to je celkem u 9 % pacientek. Po 2 letech od ukončení léčby zůstává pokles EF o 11-15 % ještě u 5 % pacientek.
Závěr:
Antracyklíny navozená kardiotoxicita je stále diskutovaným problémem. Na našem souboru je patrné, že ani kumulativní dávka 360 mg/mčt není bezpečnou hranicí, zvláště při kombinaci léčebných modalit.Význam monitorace kardiotoxicity narůstá i z důvodu prodlouženého přežívání pacientů, kteří se mohou dočkat pozdní kardiotoxicity.
Datum přednesení příspěvku: 21. 10. 2006
