Jsme schopni určit individuální prognózu délky přežití? Nástroje a způsoby stanovení prognózy a jejich použitelnost v klinické praxi.

   Moderní protinádorová léčba umí navodit dlouhodobou kompletní remisi onemocnění (vyléčit) přibližně 60% onkologicky nemocných. U zbylých 40% je léčbou dosaženo pouze přechodné léčebné odpovědi.Tito pacienti později v přímém důsledku nádorové nemoci nebo související komplikace umírají. U některých nádorů je i v pokročilých stádiích možné onkologickou léčbou držet onemocnění pod kontrolou řadu měsíců až let, u jiných nádorů léčba pouze nepatrně modifikuje zásadně nepříznivý přirozený průběh onemocnění. Z hlediska hodnocení léčebné odpovědi jsme v onkologii zvyklí hodnotit různé parametry (např. response rate, DFS, PFS, TTP, dynamiku nádorových markerů). Pro pacienty jsou však u nekurativních (= paliativních) léčebných postupů výše uvedené ukazatele relevantní pouze, pokud významným způsobem ovlivní celkové přežití a kvalitu života s nemocí. Délka života s nevyléčitelnou nádorovou nemocí závisí na řadě faktorů: na biologických vlastnostech nádoru, na dostupnosti účinné léčby, na celkovém stavu a přidružených onemocněních pacienta, na kvalitě komplexní podpůrné péče. Předpověď léčebné odpovědi má vždy charakter pravděpodobnostního odhadu. U pokročilých stádií, kde jsou možnosti ovlivnění nádoru onkologickou léčbou omezené nebo již byly zcela vyčerpány, prognóza závisí na přirozeném vývoji onemocnění, na celkovém tělesném a duševním stavu a přidružených onemocněních pacienta a na kvalitě komplexní podpůrné péče. Je-li výsledná prognóza ovlivňována tolika proměnnými, je zřejmé, že je odhad individuální prognózy délky života velmi obtížný a svým způsobem delikátní. Řada zdravotníků o prognóze svých pacientů nepřemýšlí a s pacienty o ní nekomunikuje z přesvědčení, že „přesný odhad vlastně stejně není možný“, že „časový údaj o limitované prognóze pacienta traumatizuje a bere všechnu naději“. Opačným extrémem je praxe zobrazovaná často v podprůměrných amerických filmech, kde lékař pacientovi přesnou časovou prognózu sděluje při prvním rozhovoru o nádoru („Máte před sebou X měsíců života“).

   Otázky, jaký je předpokládaný další vývoj nemoci a jaká je prognóza délky života, jsou významné pro lékaře i pacienta. Lékař –onkolog při svém rozhodování s pravděpodobnou prognózou (často implicitně) pracuje. Předpokládaná prognóza délky života určuje rámec pro posouzení, které diagnostické a léčebné postupy jsou indikované a které nikoliv. U pacientů s předpokládanou  prognózou délky přežití v řádu týdnů obvykle není indikované podání systémové protinádorové léčby, operační řešení patologických fraktur, míšního útlaku, zavádění jícnových a bilárních stentů nebo výživových stomií. Velmi diskutovanou je u této prognostické skupiny indikace parenterální výživy. Řada klinický studií má jako vstupní kriterium požadovanou prognózu přežití delší než 6 měsíců. Odhad prognózy je důležitý pro správné načasování překladu do hospicové péče. Pro pacienty může mít rámcový prognostický odhad velký význam pro osobní proces adaptace a smíření se skutečností nevyléčitelné nemoci a závěru života. Nejasné pochopení prognózy na straně pacientů jejich blízkých často vede k požadavkům na další, často intenzivní a pro pacienta neprospěšnou léčbu. V prezentaci budou představeny některé prognostické nástroje užívané v prostředí paliativní medicíny, především Prognostic Palliative Score (PPS) a Palliative Prognostic Index (PPI), a bude komentována jejich využitelnost v klinické praxi.