JAK ZVLÁDNOUT KOŽNÍ TOXICITU CÍLENÉ, PROTINÁDOROVÉ LÉČBY - DOPORUČENÉ POSTUPY VE SROVNÁNÍ S KLINICKOU PRAXÍ ONKOLOGA

Východiska:

S rozvojem nových léčebných postupů v terapii solidních nádorů se stále častěji setkáváme s kožní toxicitou těchto léků. K dispozici jsou sice doporučené postupy léčby kožních změn, většinou ale jen jako obecná doporučení, někdy zastaralá, ve kterých se klinický onkolog jen obtížně orientuje. Tyto guidelines nemusí reflektovat vývoj terapeutických možností a doporučené zevní armamentarium léků je často vázáno preskripčním omezením na odbornost dermatovenerologie. Obtíže s léčbou kožní toxicity v klinické praxi mohou vést k předčasnému ukončení protinádorové léčby či ke zbytečné redukci dávek. Může tak být ovlivněna jak léčebná odpověď, tak bezpříznakové či celkové přežití onkologických nemocných. Spolupráce klinického onkologa s dermatologem v léčbě kožní toxicity není zatím na řadě pracovišť v ČR dobře organizována.

Cíl:

Cílem tohoto sdělení je seznámit posluchače s managementem kožních toxicity cílené léčby s ohledem na možnosti ambulantní preskripce klinického onkologa/radioterapeuta. Probrány budou zejména inhibitory signálních transdukčních drah (např. inhibitorů EGFR, mTOR, B-RAF, VEGF/r/) a jejich vedlejší účinky na kůži. Bude upozorněno na nutnost preventivních opatření a vysvětleno, kdy a jak může lokální a systémovou léčbu těchto změn indikovat klinický onkolog a kdy je třeba zahájit intervenci ve spolupráci s dermatologem.

Závěr:

Spolupráce onkologa s dermatologem hraje v managementu kožní toxicity cílené a imunoonkologické léčby stále zásadní roli. Projevy nezávažné kožní toxicity ale může v rutinní klinické praxi úspěšně zaléčit i klinický onkolog/radioterapeut sám za předpokladu správné edukace.

Studie byla financována z Národního programu udržitelnosti I (NPU I) č. LO1503 poskytovaného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.