Interakce sester s nemocnými v paliativní péči a jejich příbuznými

   Vedle specializované paliativní péče, která je aktivní interdisciplinární péčí, by měli všichni zdravotničtí pracovníci s ohledem na specifika své odbornosti umět správně poskytovat obecnou paliativní péči, jejíž součástí je respekt k pacientově důstojnosti, citlivost, empatie a vhodná komunikace s pacientem a jeho rodinou. Komunikační dovednosti sester v paliativní péči se stávají jedním z hlavních faktorů optimální saturace potřeb nemocného a hlavním aspektem ošetřovatelského hodnocení. Důležitou součástí se stává terapeutická komunikace, jejímž cílem je zhodnocení problémů, emocionálních projevů a zjištění obav a starostí terminálně nemocného. Zůstanou-li problémy nemocných díky neadekvátní komunikaci se zdravotníky skryty, psychický stres se později může projevit afektivní poruchou v podobě projevů deprese, úzkosti, smutku nebo problémů s adaptací. Dle SZO je základní jednotkou paliativní péče rodina (O´Conor, Aranda, 2003), na kterou, vedle nemocného, klade onemocnění nesmírné nároky. Mezi základní potřeby rodiny patří ujištění, že nemocný netrpí nepříjemnými symptomy. Druhou potřebou je poskytnout dostatek informací o nemoci i o způsobu péče o nemocného, jakým způsobem komunikovat s nemocným, jak komunikovat v rámci celé rodiny a kdy požádat o pomoc. Třetí potřebou je poskytování praktické pomoci, jak nemocného polohovat, přemisťovat, případně jak zajistit respitní péči. Poslední důležitou potřebou příbuzných nemocného je emocionální podpora. Cílem výzkumného šetření kvantitativní metodou anonymního dotazníku bylo zmapovat komunikační dovednosti sester při poskytování paliativní péče u umírajících nemocných v zařízeních akutní péče v ČR.