Konference: 2007 XXXI. Brněnské onkologické dny a XXI. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Ostatní
Téma: XXX. Experimentální onkoterapie
Číslo abstraktu: 246
Autoři: Ing. Ivo Überall, Ph.D.; V. Lukáš; O. Bláha; doc. Mgr. Jan Bouchal, Ph.D.; prof. MUDr. Zdeněk Kolář, CSc.
Úvod
Receptory rodiny c-erbB jsou proteiny s tyrozinkinázovou aktivitou lokalizované v buněčné membráně. Změny jejich expre-
se a funkce mají významnou úlohu v biologii nádorové buňky. Ovlivňování aktivity receptorů c-erbB může mít významný inhibiční efekt na nádorové buňky, například použitím monoklonálních protilátek vůči extracelulárním doménám c-erbB. Pochope-
ní mechanizmů působení těchto inhibičních protilátek může přispět k jejich racionálnímu terapeutickému využití, a tím ovlivnit délku a kvalitu života pacientů s nádorovým onemocněními.
Metodika
V naší práci jsme aplikovali trastuzumab a cetuximab (popř. jejich kombinace) na prostatické a mammární buněčné linie lišící se expresním profilem receptorů c-erbB. Prostatická linie DU145 vykazuje zvýšenou expresi receptorů c-erbB1, zatímco mammární linie BT474 je charakteristická zvýšenou expresí c-erbB2. Obě buněčné linie byly kultivovány ve stripovaném DMEM médiu a byly aktivovány EGF (10 ng.ml–1, 15 min). Monoklonální protilátky byly přidány v různých koncentracích a změny proliferačního potenciálu buněk po 72 hodinách stanoveny MTT testem. Ke zjištění změn exprese jednotlivých receptorů c-erbB po ovlivnění trastuzumabem (20 mg.ml–1) nebo cetuximabem (20 mg-ml–1), popř. jejich kombinací byla použita Western analýza.
Výsledky
Na základě zjištěných experimentálních dat vyplývá, že prostatická buněčná linie DU145 nevykazovala změnu proliferační aktivity po aplikaci terapeutik, zatímco linie BT474 reagovala na podání terapeutik snížením proliferace, přičemž nebyl zaznamenán dávkový efekt. Kombinace obou látek nevykazovaly vliv na proliferační aktivitu ani u jedné z testovaných linií. Na základě western blot analýzy za použití specifických protilátek nebyla zjištěna změna fosforylace c-erbB1. Bylo zjištěno snížení exprese c-erbB2 linie BT474, a to po aplikaci obou typů protilátek. U téže linie docházelo po aplikaci trastuzumabu ke snížení exprese receptoru c-erbB4.
Závěr
Z uvedených výsledků vyplývá, že stupeň exprese jednotlivých receptorů c-erbB je významným faktem ovlivňující účinnost terapeutik s cíleným účinkem. Byla vyslovena hypotéza, že účinek trastuzumabu není dán pouze přímou inhibicí receptoru cerbB-2, ale i blokádou tvorby heterodimerů c-erbB-2/c-erbB4.
Práce byla podpořena Výzkumným záměrem MSM 61989559216
Receptory rodiny c-erbB jsou proteiny s tyrozinkinázovou aktivitou lokalizované v buněčné membráně. Změny jejich expre-
se a funkce mají významnou úlohu v biologii nádorové buňky. Ovlivňování aktivity receptorů c-erbB může mít významný inhibiční efekt na nádorové buňky, například použitím monoklonálních protilátek vůči extracelulárním doménám c-erbB. Pochope-
ní mechanizmů působení těchto inhibičních protilátek může přispět k jejich racionálnímu terapeutickému využití, a tím ovlivnit délku a kvalitu života pacientů s nádorovým onemocněními.
Metodika
V naší práci jsme aplikovali trastuzumab a cetuximab (popř. jejich kombinace) na prostatické a mammární buněčné linie lišící se expresním profilem receptorů c-erbB. Prostatická linie DU145 vykazuje zvýšenou expresi receptorů c-erbB1, zatímco mammární linie BT474 je charakteristická zvýšenou expresí c-erbB2. Obě buněčné linie byly kultivovány ve stripovaném DMEM médiu a byly aktivovány EGF (10 ng.ml–1, 15 min). Monoklonální protilátky byly přidány v různých koncentracích a změny proliferačního potenciálu buněk po 72 hodinách stanoveny MTT testem. Ke zjištění změn exprese jednotlivých receptorů c-erbB po ovlivnění trastuzumabem (20 mg.ml–1) nebo cetuximabem (20 mg-ml–1), popř. jejich kombinací byla použita Western analýza.
Výsledky
Na základě zjištěných experimentálních dat vyplývá, že prostatická buněčná linie DU145 nevykazovala změnu proliferační aktivity po aplikaci terapeutik, zatímco linie BT474 reagovala na podání terapeutik snížením proliferace, přičemž nebyl zaznamenán dávkový efekt. Kombinace obou látek nevykazovaly vliv na proliferační aktivitu ani u jedné z testovaných linií. Na základě western blot analýzy za použití specifických protilátek nebyla zjištěna změna fosforylace c-erbB1. Bylo zjištěno snížení exprese c-erbB2 linie BT474, a to po aplikaci obou typů protilátek. U téže linie docházelo po aplikaci trastuzumabu ke snížení exprese receptoru c-erbB4.
Závěr
Z uvedených výsledků vyplývá, že stupeň exprese jednotlivých receptorů c-erbB je významným faktem ovlivňující účinnost terapeutik s cíleným účinkem. Byla vyslovena hypotéza, že účinek trastuzumabu není dán pouze přímou inhibicí receptoru cerbB-2, ale i blokádou tvorby heterodimerů c-erbB-2/c-erbB4.
Práce byla podpořena Výzkumným záměrem MSM 61989559216
Datum přednesení příspěvku: 25. 4. 2007
