INDIKACE CHEMOTERAPIE: KDY, JAK A NA JAKÉM PODKLADĚ

Východiska:

Možností a skutečností, na základě kterých se rozhodujeme o indikaci CHT, je mnoho. Konečný verdikt pak musí vzniknout nejlépe na základě dobrého informovaného souhlasu získaného od pacienta a zahrnujícím zhodnocení rizik vs přínosu. Hlavními zvažovanými skutečnostmi by rozhodně ne­měly být pohlaví nebo věk nemocného, laboratoř či cena. Až na ojedinělé výjimky je CHT nutno považovat spíše za léčbu paliativní, a to i v případech někdy označovaných jako adjuvance (plicní nádory, pokročilý ovariální karcinom atd.). Cíl: Prezentace se snaží vyhodnotit faktory související s indikací CHT. V řadě případů neexistuje léčebný standard a ani postup podle studií není vhodný. Léčba by měla být individualizovaná podle postižení, symptomů, komorbidit a dalších charakteristik spojených s pacientem a nádorem, ale s řadou výjimek. CHT je nutno podat v okamžiku nejvhodnějších podmínek a předpokladu je­jího zvládnutí. Po operaci a při jejím kurativním, adjuvantním záměru je to vhodné nejlépe do 2-3 týdnů po operaci. Při více paliativním záměru je však ter­mín zahájení této léčby zcela otevřený. CHT je třeba podávat podle záměru léčby. V kurativě a adjuvanci bude nejvhodnější aplikovat plnou předepsanou dávku ve stanoveném termínu, tedy i za cenu náročnějšího zajištění podpůrnými prostředky. Jelikož je však CHT povětšinou spíše paliativní, lze její režim často aktuálně modifikovat ve smyslu jeho složení, dávkování a frekvence. Jediným faktorem zůstává dosažení sledovaného efektu při minimální toxicitě pro pa­cienta. Srovnatelný účinek lze získat podáním nižší dávky cytostatika, přechodem z troj- na dvojkombinaci, či dokonce monoterapii a změnou z weekly ap­likace na podání po 2 týdnech nebo minimálních dávek kontinuálně. Na závěr se pokusím tyto myšlenky podpořit předvedením 2 kazuistik, kdy jsem u ne­mocných s velmi rozsáhlým postižením v rozhodování o podání či nepodání chemoterapie balancoval na hranách obrovského rizika (kardiálního, jaterního, ale teoreticky jakéhokoliv dalšího selhání) vs možného efektu léčby.

 Závěr:

Nejdůležitějším faktorem ovlivňujícím naše léčebné rozhodnutí o zařazení che­moterapie, by vždy měl být souhlas nemocného po předchozím vysvětlení rizik a očekávaného přínosu, toxicity a zhoršení kvality života podanou léčbou vs jeho možného zlepšení úlevou od nádorové symptomatologie s možným prodloužením. Důležitý je sledovaný cíl, kterého bychom chtěli dosáhnout a který by měl být reálný. Nejméně důležité je sledování doporučení či standardů léčby, naopak je zde obrovský prostor pro individualizaci a modifikaci na základě zkušeností vlastních i second opinion.

Videozáznam přednášky