IN VITRO STANOVENÍ RADIOSENZITIVITY NÁDORŮ HLAVY A KRKU

Cíle:

Nádory hlavy a krku jsou charakterizovány svým agresivním chováním s následky těžkého poškození pacienta podmíněné jednak nádorem samotným, jednak v důsledku chirurgické léčby. Proto se v poslední době vkládají stále větší naděje do konzervativní nechirurgické léčby (především radioterapie), která by mohla nabídnout srovnatelné léčebné výsledky s menší mutilací pacienta. Problémem je, že relativní část nádorů (až 60 %) není dostatečně radiosenzitivní. Volba primární léčebné modality je pro výsledek a prognózu pacienta stěžejní. Neexistuje doposud žádný marker, nástroj k selekci, resp. typizaci nádorové tkáně, charakterizující její radiosenzitivitu, který by se stal vodítkem při rozhodování o indikaci radioterapie. Cílem výzkumu je stanovení metody a optimálně nalezení charakteristického prvku ke stanovení radiosenzitivity nádoru jako indikačního kritéria k aplikaci této léčebné modality.

Metodika:

Naším cílem je optimalizovat detekci γH2AX/53BP1 ohnisek pomocí imunofluorescenční mikroskopie pro pre-terapeutické stanovení citlivosti nádorů hlavy a krku k ionizujícímu záření in vitro. Předpokládáme, že indukce dvouřetězcových zlomů (DSB) a efektivita jejich reparace korelují s výsledky radioterapie a současně ověřujeme, jak se komplexní buněčná odpověď na poškození DNA liší u jednotlivých nádorů a typů buněk izolovaných z nádoru.

Výsledky:

První výsledky naznačují možnost využití imunofluorescenční mikroskopie pro výše popsané účely. Připravili jsme primární linie fibroblastů a nádorových buněk spinocelulárního karcinomu. Na těchto liniích jsme kvantifikovali DSB před a ihned po (5 min) ozáření buněk paprsky y (60 Co, 2 Gy), a následně ještě v několika dalších časech až do 24 hod PO. Pravděpodobně v důsledku „prekancerózního” stavu „normální” fibroblasty izolované z nádoru, podobně jako nádorové buňky, vykazovaly ve srovnání s kultivovanými normálními kožními fibroblasty genomovou nestabilitu (více DSB již před ozářením). Toto vysvětlení se jeví být v souladu s našimi dřívějšími poznatky (Lukasova et al. Chromosoma 2004; 112(5): 221-230). Předběžná data též naznačují, že obě primární linie reparují DSB zřetelně pomaleji než je obvyklé pro normální fibroblasty.

Závěr:

Předběžné výsledky potvrdily odlišnosti chování nádorových a nenádorových buněčných linií v podmínkách in vitro ozáření. Na dosažené výsledky můžeme navázat s dalším směřováním výzkumného projektu, především korelovat in vivo odpověď nádoru na radioterapii s in vitro chováním nádorových buněčných linií.

Projekt je podporován grantovým projektem GA16-12454S a MZ VES 16-29835A.