IMUNOTERAPIE KARCINOMU PROSTATY DENDRITICKÝMI BUŇKAMI

ÚVOD

V současné době po selhání všech dosavadních zavedených možností léčby karcinomu prostaty (např. prostatektomie, radioterapie, brachyterapie, hormonální terapie) nemůžeme pacientům nabídnout alternativu, která by jim dala šanci na vyléčení nebo prodloužení přežití. Tento stav vede vědce k vývoji jiných léčebných postupů, mezi které patří také imunoterapie. Důvodem rozvoje výzkumu na tomto poli je předpoklad, že nádorové onemocnění je podmíněno selháním imunitního systému v rozeznání nádorové buňky a v rozvoji imunitní reakce proti ní. V boji proti nádorové buňce hraje hlavní úlohu imunita buněčná. V její iniciaci představuje dendritická buňka článek, bez kterého by k rozvoji adaptační imunitní reakce vůči tumoru vůbec nedošlo. Dendritické buňky (DC) jsou nejpotentnějšími profesionálními antigen-prezentujícími buňkami, které na svém povrchu prezentují antigeny T-lymfocytům. Mají schopnost aktivovat T-buňky a tím spustit antigen specifickou imunitní reakci. Využití dendritických buněk v protinádorové imunitě se datuje od konce devadesátých let minulého století. Tehdy ale nedostatečná znalost jejich přesné fyziologie vedla k nezdaru experimentů. V dnešní době o jejich funkci víme podstatně více, což nám dává širší možnosti jejich využití. Jak získat dendritické buňky pacienta? Můžeme je izolovat z krve pacienta jako CD34+ DC, nebo v mnohem větším množství nechat diferencovat z monocytů. Takto připravené DC se pulzují ex vivo specifickým antigenem. V případě karcinomu prostaty známe několik takových antigenů: prostatický specifický antigen (PSA), prostatická kyselá fosfatáza (PAP), prostatický specifický membránový antigen (PSMA) nebo antigen prostatických kmenových buněk (PSCA). Tyto antigeny se podávají ve formě peptidů, jako celý protein, který je po zpracování prezentován T-buňkám, nebo ve formě mRNA kódující daný antigen. Výhodou takto vyvolané imunitní reakce je její specificita – reakce je zaměřena pouze proti antigenům přítomným v prostatě a tumoru, která na druhou stranu dává nádorové buňce větší šanci uniknout rozpoznání. Proti širšímu spektru antigenů jsou zaměřeny DC pulzované usmrcenou nádorovou buňkou (nekrotickou, apoptotickou) nebo extraktem nádorové RNA. U těchto vakcín je teoretické riziko rozvoje autoimunitní reakce vůči antigenům, které jsou exprimovány také na jiných místech v těle. Při dosavadních studiích se ale závažnější projevy autoagrese neprojevily. V současné době je většina klinických studií ve fázi I/II. Výsledky některých studií, např. při užití DC pulzované fúzním proteinem PAP a GM-CSF, jsou slibné.
Přesto však i po mnoha letech výzkumu v oblasti využití dendritických buněk v imunoterapii je stále nedořešeno mnoho otázek: jakým způsobem připravit a aplikovat vakcínu? Jak často ji podávat? Kolik buněk má obsahovat jednotlivá dávka? Kterým pacientům ji podávat? Obecně se jeví jako efektivnější užití vakcíny u pacientů, u kterých je onemocnění v časnějších stádiích, kdy je větší pravděpodobnost, že nádorová buňka nemá vyvinuty obranné mechanismy umožňující ji snadnější únik imunitním mechanismům.

CÍL EXPERIMENTU A METODY

Posoudit fenotyp a funkci dendritických buněk u pacientů, kteří podstoupili radikální prostatektomii pro karcinom prostaty. Do experimentu bylo zahrnuto 11 pacientů s vyšším rizikem biochemického relapsu po radikální prostatektomii, tj. PSA 10–20 ng/ml, pT2-pT3a. Ze vzorků krve byly izolovány monocyty, které se v prostředí IL-4 a GM-CSF po dobu 6 dní diferencovaly v dendritické buňky. Část z nich byla vystavena na 24 hod maturačnímu stimulu, tj. LPS nebo poly (I:C). Sledovali jsme expresi povrchových molekul CD14, CD11c, CD83, CD80, CD86 a HLA-DR, také úroveň fagocytózy pomocí značeného dextranu a množství produkovaných cytokinů IL-6, IL-12, TNFalfa, IL-10, IL-1beta.

VÝSLEDKY

U všech pacientů je u zralých dendritických buněk statisticky signifikantně vyšší produkce všech sledovaných cytokinů, vyšší exprese povrchových kostimulačních molekul CD80 a CD86. Úroveň fagocytózy je signifikantně vyšší u nezralých dendritických buněk.

ZÁVĚR

Nezralé i zralé dendritické buňky diferencované z monocytů pacientů po radikální prostatektomii mají fenotyp, produkci cytokinů i úroveň fagocytózy typické pro dendritické buňky zdravých lidí. Výsledky naznačují, že by tyto buňky mohly být potenciálně použity při přípravě protinádorové vakcíny.