Implementace DRG jako úhradového mechanismu v onkologii?

DRG je systém klasifikace léčených případů, který je založený na klinických definicích onemocnění. Zařazuje se mezi tzv. case-mix systémy, tedy systémy které dávají do vztahu pacienty jako směs medicínských případů (case-mix) a náklady vydané na jejich léčení. Prvotní úlohou systému DRG není financování, DRG je spíše nástrojem pro definování a klasifikaci produktu zdravotnických služeb a výkonů. Výstupy z tohoto systému je ovšem možné k úhradě zdravotní péče různými způsoby využít. V DRG se uplatňuje předpoklad, že všichni pacienti ze stejné skupiny vyžadují obdobné množství prostředků, protože je jim poskytována obdobná zdravotní péče.

Důvody, které vedou k zavedení DRG v ČR, jsou především: udržení finanční stability zdravotního systému, dlouhodobě nevyhovující způsob úhrad za poskytnutou péči, optimalizace sítě zdravotních zařízení se snížením nadbytečných kapacit a sledování kvality poskytnuté zdravotní péče.

Systém DRG patří mezi multidimenzionální systémy. Základní dimenze, se kterými pracuje, jsou: Morbidita – Definice nemoci (hlavní diagnóza), Severita – Definice závažnosti (vedlejší diagnóza, komorbidita, komplikace), Technology – Definice postupu léčení (chirurgická vs. nechirurgická).

Systém financování pomocí DRG charakterizuje ohodnocení jednotlivých skupin diagnóz relativní vahou, která udává průměrné finanční náklady referenční DRG skupiny.

Základním problémem DRG pro oblast onkologie je nedostatečná klinická specifita systému DRG a absence důležitých informací o závažnosti stavu onkologického pacienta již v samotném systému MKN, který je pro klasifikaci v DRG základním podkladem. Základním východiskem je předpoklad, že tíži onemocnění (a tedy i nádorového) dostatečně reprezentuje kombinace kódů hlavních a vedlejších diagnóz. Tento předpoklad se v oblasti onkologie jeví jak z hlediska klinického, tak z hlediska hodnocení nákladů jako nešťastný a neodpovídající realitě. Hlavními nedostatky DRG v onkologii jsou – hrubé stanovení rozsahu nádorového onemocnění, hrubé rozlišování léčebných postupů, hrubá diferenciace radikálních a konzervativních postupů, nerozlišení komorbidit a komplikací, neřešení kombinovaných léčebných způsobů, nepředpokládatelné excesivní náklady, přesun nákladných pacientů do zdravotnických zařízení vyššího typu.

Jako jediný úhradový mechanismus pro hrazení onkologické péče je proto DRG systémem nevhodným a v současné podobě by mohl ohrozit financování onkologické péče. Za předpokladu nevyhnutelnosti jeho přijetí by byla nutná jeho další kultivace, rozšíření základních dimenzí o ukazatele specifické pro onkologickou problematiku a validace takových ukazatelů.

Vhodnější než současná podoba DRG by bylo vymezení případu a produktu vztažené k celému období péče o nemocného s nádorem – tedy od počáteční diagnózy nádorového onemocnění do ukončení léčby, včetně péče ambulantní.

Kontakt:

MUDr. Miloslav Pála, MBA
Ústav radiační onkologie FN Na Bulovce, 18081, Budínova 2, Praha 8
mail: palamila@tiscali.cz
mobil: +420 775345774