Konference: 2014 5. pražské mezioborové onkologické kolokvium Prague ONCO
Kategorie: zhoubné nádory mozku a CNS
Téma: Schůze necentrových lékařů
Číslo abstraktu: 19
Autoři: Mgr. Magdalena Houdová Megová ; MUDr. Vladimíra Koudeláková (Palková); RNDr. Radek Trojanec, Ph.D.; MUDr. Ondřej Kalita, Ph.D.; Soňa Mlčochová; Miroslava Rabčanová; doc. MUDr. Marián Hajdúch, Ph.D.
Úvod a cíl studie
Jaderný, resp. mitochodriální NADP − dependentní enzym izocitrátdehydrogenáza 1, resp. 2 (IDH1/2) se účastní Krebsova cyklu při oxidativní dekarboxylaci izocitrátu na α-ketoglutarát. Mutace IDH1/2 vznikají na počátku gliogeneze a nacházejí se u většiny astrocytomů, oligodendrogliomů, oligoastrocytomů a sekundárních glioblastomů. U high-grade gliomů (grade III a IV) jsou spojovány s lepší prognózou onemocnění. Výsledkem neoenzymatické aktivity mutovaného IDH1/2 je produkce onkometabolitu D-2-hydroxyglutarátu (2HG). I přes nesrovnalosti mezi pozitivní prognostickou rolí IDH mutací a negativní úlohou 2HG v maligní transformaci je zřejmé, že IDH mutace jsou důležitým výzkumným cílem na poli personalizovaného přístupu k léčbě gliálních nádorů.
Metodika
Cílem naší práce byla identifikace mutací IDH1 R132H a IDH2 R172K u souboru pacientů s gliálními nádory pomocí nově navržené metody jednokrokové CADMA PCR (Competitive Amplification of Differentially Melting Amplicons). U souboru 140 pacientů (79 prim. glioblastom, 14 a. astrocytom, 13 dif. astrocytom, 11 sek. glioblastom, 8 a. oligoastrocytom, 4 oligoastrocytom, 3 pilocytární astrocytom, 3 ependymom, 3 a. ependymom, 2 oligodendrogliom, 2 a. oligodendrogliom) byl medián věku nemocných v době operace 56 let (3-85 let), pacientů tvořili muži. V souboru 54 pacientských DNA byl IDH1 mutační status ověřen také pomocí metody PCR s následnou restrikční analýzou. Výsledky obou metod se téměř úplně shodovaly, až na jednoho pacienta, u kterého byla nepřítomnost IDH1 R132H mutace potvrzena pomocí sekvenční analýzy.
Výsledky
105 pacientů bylo IDH1 R132H negativních, 35 bylo IDH1 R132H pozitivních. IDH1 R132H mutace byla nejčastěji nalezena u anaplastických astrocytomů (71 %, 10/14), difuzních astrocytomů (62 %, 8/13), anaplastických oligoastrocytomů (63 %, 5/8) a sekundárních glioblastomů (27 %, 3/11) oproti primárním glioblastomům (9 %, 7/79) a pilocytárním astrocytomům a ependymomům (0 %, 0/9). IDH2 R172K mutace nebyla prokázána u žádného z vyšetřených gliálních nádorů. Spolu s mutací IDH1 R132H byla nejčastěji asociována kodelece 1p, 19q (p=0,589) a naopak nejméně často amplifikace EGFR (p=0,012). Pacienti s IDH1 R132H mutací přežívali déle než nemutovaní (p=0,00025). CADMA PCR metoda testování IDH1 a IDH2 mutací je vhodná také pro kvantifikaci těchto mutací a je schopna odhalit nejméně 5 % mutované DNA.
Závěr
Závěry vyšetření mutací IDH ve skupině gliálních nádorů pomocí nově zavedené metody CADMA PCR dobře korelovaly s výsledky mezinárodních studií.
Práce byla podpořena grantovými projekty: IGA MZČR NT13581, CZ.1.05/2.1.00/01.0030, LF_2013_015.
e-mail: magdalena.megova@gmail.com
Datum přednesení příspěvku: 24. 1. 2014
