Hlavní otázky interdisciplinární spolupráce chirurgické léčby ložiskového postižení jater.

Úvod

Jaterní malignity představují i přes veškerý pokrok v onkologické léčbě stále závažný terapeutický problém. Celosvětově významnější primární nádory jater ustupují v České republice významnosti sekundárního -metastatického postižení jater při kolorektálním karcinomu, jehož incidence je v naší zemí jedna z nejvyšších na světě.

Soubor pacientů a metoda

Autoři ve svém sdělení uvádějí zkušenosti s chirurgickou léčbou ložiskového postižení jater, kterou považují za zlatý standard léčby jaterních malignit s upozorněním, že jen chirurgická resekce solitární jaterní metastázy může znamenat eradikaci zhoubného onemocnění až ve 30% případů. Autoři popisují užití jednotlivých klasických technik chirurgické resekce včetně rozvoje moderních postupů transsekce jaterního parenchymu pomocí přístrojů - harmonického skalpelu, HydroJetu, Habibsealeru, LigaSure, CUSA včetně uplatnění staplerových technik při resekci magistrálních cévních struktur. Zdůrazňují přednosti onkologické radikality anatomické resekce na druhé straně pak výhody jaterní parenchym šetřících extraanatomických resekcí a jejich užití s ohledem na nutnost bezpečnostního okraje. I přes obrovské pokroky zobrazovacích technik autoři upozorňují na stále existující případy rozdílnosti předoperačního hodnocení jaterního postižení oproti peroperačnímu nálezu. V této souvislosti autoři upozorňují na neocenitelný význam peroperační sonografie.

Výsledky

Autoři uvádějí výhody velmi úzké interdisciplinární spolupráce v celém diagnosticko léčebném postupu u těchto nemocných s přesným timingem onkologických léčebných modalit a metod invazivní radiologie, které vytvoří podmínky k optimálnímu načasování vlastního resekčního výkonu, který pak může mít maximálně možný prospěch pro pacienta. Za velmi důležité považují vyloučení extrahepatální malignity. Vzhledem k častým limitacím chirurgické resekce uvádějí autoři povzbudivé výsledky metody radiofrekvenční ablace a procesu postupného upřesňování vzájemného vztahu této moderní metody k chirurgické resekci a jejich možnosti vzájemného doplnění. Důraz je kladen rovněž na mezioborovou spolupráci stran zhodnocení funkční zdatnosti jaterního parenchymu se stanovením možného rozsahu resekčního výkonu především v terénu jaterní cirhózy s ohledem na riziko jaterního selhání. Zmíněna je rovněž nutná spolupráce s technickými obory, které umožňují obrovské uplatnění moderních přístrojových technik.

Závěr

Autoři zdůrazňují nutnost interdisciplinární spolupráce v léčbě jaterních malignit, která je zcela zásadní pro přesnou předoperační diagnózu a stanovení optimálního načasování jednotlivých léčebných modalit směřující k maximálnímu prospěchu chirurgické resekce. Vhodné je soustředění pacientů do center zabývajících se uvedenou problematikou, která zajistí přítomnost odborníků požadovaných profesí a odpovídající a také dostupné přístrojové vybavení.