HLADKOSVALOVÉ NÁDORY DĚLOŽNÍ – MÉNĚ OBVYKLÉ HISTOPATOLOGICKÉ TYPY

Aktuální WHO klasifikace stratifikuje leiomyocelulární nádory dělohy na leiomyom (s vyčleněním několika histologických a růstových variant), hladkosvalový nádor nejistého maligního potenciálu a leiomyosarkom (s vyčleněním epiteloidní a myxoidní varianty). V této skupině absolutně převažuje benigní leiomyom, který je zároveň nejčastějším nádorem děložního těla postihujícím až 75 % žen. Leiomyosarkomy jsou vzácné a představují přibližně 1 % z maligních nádorů těla děložního. Pro hladkosvalové nádory dělohy nejistého maligního potenciálu se v literatuře vžila zkratka z počátečních anglických slov STUMP (smooth muscle tumors of uncertain malignant potencial). Soudobá definice STUMP dle WHO klasifikace je definice per exclusionem: leiomyocelulární děložní nádory, které nelze jednoznačně označit jako benigní či maligní. Jde o nejasně definovanou skupinu hladkosvalových nádorů různého histologického vzhledu a s nejednoznačně vyjádřenými známkami malignity. Jsou raritní, pro jejich incidenci neexistují v literatuře žádná relevantní data, pravděpodobně se jedná o počet menší než 1 % všech děložních leiomyocelulárních nádorů. Na základě studiagenomů hladkosvalových nádorů děložních a dle imunohistochemických profilů se ukazuje, že původ leiomyomů, STUMP a leiomyosarkomů je rozdílný. Histogeneze je nejasná, leiomyosarkomy nevznikají na podkladě maligní degenerace leiomyomů s vývojovým mezistupněm STUMP. Složitý název této skupiny nádoru vystihuje diskrepanci mezi morfologickým obrazem a výsledným biologickým chováním. Cílem této přehledové přednášky je prezentovat dosud popsané prediktory biologického chování STUMP a stratifikovat tuto různorodou skupinu na varianty dle biologického chování. Pomocí takového klasifikačního systému by pak bylo možné nastavit terapeutické a dispenzární režimy. Bohužel vzhledem k raritnosti STUMP jsou závěry z revidovaných studií zatížené chybou malých čísel a krátkou dobou pozorování. Proto zůstávají klinické rozhodovací algoritmy na přísně individuální úrovni. Diagnóza STUMP je stanovena až pooperačně a představuje značné terapeutické dilema pro tým lékař-pacient zejména v situaci, kdy si pacientka přeje zachovat fertilitu, resp. realizovat graviditu. Z analýzy literárních zdrojů vyplývá, že je možné za ujmout ke STUMP konzervativní přístup, tedy dlouhodobý a frekventní dispenzární režim. Riziko recidivy je nízké, klinické chování příznivé: pokud k recidivě dojde, mívá charakter loko-regionální, dobře přístupný k exstirpaci.