HLADINY VYBRANÝCH CYTOKINŮ A SOLUBILNÍCH ADHEZNÍCH MOLEKUL U PACIENTŮ S NOVĚ DIAGNOSTIKOVANOU AKUTNÍ MYELOIDNÍ LEUKEMIÍ: VLIV TNF-ALFA A FLT3-ITD

Východiska:

Rezistence akutní myeloidní leukemie (AML) k terapii je prognosticky nepříznivá. Předpokládaným molekulárním mechanizmem je mimo jiné interakce prozánětlivých cytokinů, jako je tumor nekrotizující faktor alfa (TNF-α) s buňkami endotelu a následná zvýšená exprese adhezních molekul. V této studii jsme ověřovali hypotézu, že hladiny cytokinů a solubilních adhezních molekul korelují u nemocných s AML.

Soubor pacientů a metody:

Byl studován soubor 53 pacientů s nově zjištěnou AML (20 mužů, 33 žen, věk 53,1 ± 13,4 let, medián 56,4 let). Dle standardní prognostické stratifi kace bylo 11 AML nízkého, 22 středního a 20 vysokého rizika. Sekundární AML mělo 21 nemocných, FLT3-ITD mutaci mělo 12 pacientů. Hodnotili jsme sérové hladiny 17 cytokinů a 5 adhezních molekul: interleukiny (IL-1A, IL-1B, IL-2, IL-3, IL-4, IL-6, IL-7, IL-8, IL-10, IL-12, IL-13, IL-23), TNF-α, vaskulární endoteliální růstový faktor (VEGF), interferon-gama (IFN- γ), epidermální růstový faktor (EGF), monocyte chemotactic protein-1 (MCP-1), E-selektin, L-selektin, P-selektin, intercellular adhesion molecule-1 (ICAM-1), vascular cell adhesion molecule-1 (VCAM-1). Biomarkery byly měřeny za použití biochip array technologie na analyzátoru Evidence Investigator (Randox). Statistická analýza byla provedena v R 3.1.2. Do analýzy jsme dále zahrnuli počet leukocytů, věk, sekundární původ nemoci, FLT3-ITD, CRP a dosažení remise indukční terapií. Odchylky s p < 0,05 byly považovány za statisticky signifi - kantní.

Výsledky:

VCAM-1 koreloval s ICAM-1 (p < 0,0001), E-selektinem (p < 0,0001), počtem leukocytů (p = 0,0005) a TNF-α (p = 0,0035). E-selektin dále koreloval s počtem leukocytů (p < 0,0001), P-selektinem (p = 0,0032) a MCP-1 (p = 0,0119). CRP korelovalo s IL-6 (p < 0,0001). Počet leukocytů negativně koreloval s IL-7 (p = 0,0318). FLT3-ITD byla spojena s vyšším E-selektinem (p = 0,0010) a nižším IL-7 (p = 0,0252). Nemocní se sekundární AML byli starší (p = 0,0008). Selhání indukční léčby bylo spojeno s nesignifikantním zvýšením CRP a snížením P-selektinu. Hlavní komponenta byla ovlivněna počtem leukocytů (p < 0,0001), FLT3-ITD (p = 0,0017) a sekundárním původem AML (p = 0,0439).

Závěr:

Leukemické buňky mohou ovlivnit mikroprostředí. Hladiny některých cytokinů, adhezních molekul a počet leukocytů významně korelovaly u nemocných s nově zjištěnou AML. Hlubší porozumění těmto molekulárním mechanizmům může stát u zrodu nových léčebných možností v hematoonkologii.

Práce byla podpořena z Projektu specifického výzkumu „Analýza vybraných prognostických markerů u nemocných s AML“ a z projektu RO1011 (FVZ).