Konference: 2006 XIII. Jihočeské onkologické dny
Kategorie: Zhoubné nádory prsu
Téma: Postery
Číslo abstraktu: 033
Autoři: Doc.MUDr. Jana Dvořáčková, Ph.D., M.I.A.C; prof. MUDr. Jaroslav Štěrba, CSc.; MUDr. Lenka Čeganová; MUDr. Martin Čegan; RNDr. Magdalena Uvírová, Ph.D.; Jiřina Heroková
Historie:
Metoda identifikace a biopsie sentinelové uzliny (SlN) vyšla z techniky mapování lymfatické drenáže, jejíž počátky sahají do roku 1962. Termín „sentinelová uzlina“ poprvé použil E. Gould při studiu karcinomu příušní žlázy v roce 1960. Šlo o konkrétní anatomicky definovanou uzlinu, bez identifikace mapování lymfatické drenáže.
Peroperační vyšetření sloužilo ke zhodnocení stavu postižení nádorem a provedení radikální disekce krčních uzlin v případě jejich postižení.
Jeho poznatky byly zapomenuty (!). Za autora koncepce sentinelové LN je považován R. M. Cabanas, který v roce 1977 publikoval práci na téma Specifické lymfografie při CA penisu, kdy identifikoval tzv. specifickou uzlinu, kterou nazval sentinelovou uzlinou (SLN). Metastatické postižení SLN mělo korespondovat se stavem dalších etáží lymfatických uzlin a mělo vést k zhodnocení dalšího chirurgického postupu. Zásadní práce týkající se zavedení vyšetření SLN do praxe pocházejí z roku 1992 od skupiny vědců z Kalifornské univerzity při studiu maligního melanomu. Morton et al. (John Wayne Cancer Center) identifikovali SLN pomocí modrého barviva (tzv. izosulfanová modř). V roce 1993 A. Alex et al. zavedli mapování lymfatického systému pomocí scintilační sondy, kdy za použití radionuklidu a scintilační sondy dojde k přesnému znázornění lymfatických cest, a v roce 1994 lékaři z John Wayne Cancer Center zdokonalili techniku identifikace a biopsie SLN u tumorů nepovrchových tkání ➔ CA mammy.
Současnost:
Definice SLN: jde o první přímou lymfatickou uzlinu v lymfatickém povodí daného tumoru, kterou nádorové buňky nemohou při své migraci minout.
Doporučený standardní postup při zpracování sentinelové uzliny
Tento Standard byl přijat na schůzi Výboru Společnosti českých patologů ČLS JEP dne 22. 4. 2005 v Litomyšli s tím, že bude předán Onkologické Společnosti a Zdravotním pojišťovnám (odborům zdravotní péče).
Obecná charakteristika
Technika „sentinelové biopsie“ byla vyvinuta v roce 1992 Mortonem a spol., u nás byla jako rutinní metoda zavedena v roce 1994.
Mnohé maligní nádory metastazují nejprve lymfatickou cestou. Nádorové buňky se s největší pravděpodobností zachytí v první lymfatické uzlině, která je metastáze v cestě. Oblast nádoru je obvykle drénována lymfatickou cévou, která ústí do jedné (vyjímečně více) uzliny. Tuto uzlinu nazýváme „sentinelovou“ (strážní). Tuto uzlinu lze poměrně přesně identifikovat a vyjmout (sentinelová biopsie). Na základě histologického vyšetření sentinelové uzliny lze zjistit přítomnost metastáz (mikrometastáz) a stanovit další léčebný postup. Mezi postižením sentinelové uzliny a postižením dalších axilárních uzlin je významná shoda (UICC: Prognostic factors in Cancer).
Metodika
Sentinelovou uzlinu musí označit operatér a musí být dodána v samostatné, označené nádobě s poznámkou na průvodce, že se jedná o sentinelovou uzlinu.
Uzlina přikrojena v podélné ose na bločky 3-4 mm silné. Malé uzliny jsou zpracovány celé, v jednom bloku.
Z každého tkáňového bločku zhotovit celkem čtyři řezy s rozestupem 5-10 mikronů: tři řezy barvené hematoxylinem eozinem a jeden řez s imunohistochemickým průkazem cytokeratinu.
Záchytnost karcinomu navrhovanou metodou je 97,9 % (Am J Surg Patology).
Literatura:
Metoda identifikace a biopsie sentinelové uzliny (SlN) vyšla z techniky mapování lymfatické drenáže, jejíž počátky sahají do roku 1962. Termín „sentinelová uzlina“ poprvé použil E. Gould při studiu karcinomu příušní žlázy v roce 1960. Šlo o konkrétní anatomicky definovanou uzlinu, bez identifikace mapování lymfatické drenáže.
Peroperační vyšetření sloužilo ke zhodnocení stavu postižení nádorem a provedení radikální disekce krčních uzlin v případě jejich postižení.
Jeho poznatky byly zapomenuty (!). Za autora koncepce sentinelové LN je považován R. M. Cabanas, který v roce 1977 publikoval práci na téma Specifické lymfografie při CA penisu, kdy identifikoval tzv. specifickou uzlinu, kterou nazval sentinelovou uzlinou (SLN). Metastatické postižení SLN mělo korespondovat se stavem dalších etáží lymfatických uzlin a mělo vést k zhodnocení dalšího chirurgického postupu. Zásadní práce týkající se zavedení vyšetření SLN do praxe pocházejí z roku 1992 od skupiny vědců z Kalifornské univerzity při studiu maligního melanomu. Morton et al. (John Wayne Cancer Center) identifikovali SLN pomocí modrého barviva (tzv. izosulfanová modř). V roce 1993 A. Alex et al. zavedli mapování lymfatického systému pomocí scintilační sondy, kdy za použití radionuklidu a scintilační sondy dojde k přesnému znázornění lymfatických cest, a v roce 1994 lékaři z John Wayne Cancer Center zdokonalili techniku identifikace a biopsie SLN u tumorů nepovrchových tkání ➔ CA mammy.
Současnost:
Definice SLN: jde o první přímou lymfatickou uzlinu v lymfatickém povodí daného tumoru, kterou nádorové buňky nemohou při své migraci minout.
Doporučený standardní postup při zpracování sentinelové uzliny
Tento Standard byl přijat na schůzi Výboru Společnosti českých patologů ČLS JEP dne 22. 4. 2005 v Litomyšli s tím, že bude předán Onkologické Společnosti a Zdravotním pojišťovnám (odborům zdravotní péče).
Obecná charakteristika
Technika „sentinelové biopsie“ byla vyvinuta v roce 1992 Mortonem a spol., u nás byla jako rutinní metoda zavedena v roce 1994.
Mnohé maligní nádory metastazují nejprve lymfatickou cestou. Nádorové buňky se s největší pravděpodobností zachytí v první lymfatické uzlině, která je metastáze v cestě. Oblast nádoru je obvykle drénována lymfatickou cévou, která ústí do jedné (vyjímečně více) uzliny. Tuto uzlinu nazýváme „sentinelovou“ (strážní). Tuto uzlinu lze poměrně přesně identifikovat a vyjmout (sentinelová biopsie). Na základě histologického vyšetření sentinelové uzliny lze zjistit přítomnost metastáz (mikrometastáz) a stanovit další léčebný postup. Mezi postižením sentinelové uzliny a postižením dalších axilárních uzlin je významná shoda (UICC: Prognostic factors in Cancer).
Metodika
Sentinelovou uzlinu musí označit operatér a musí být dodána v samostatné, označené nádobě s poznámkou na průvodce, že se jedná o sentinelovou uzlinu.
Uzlina přikrojena v podélné ose na bločky 3-4 mm silné. Malé uzliny jsou zpracovány celé, v jednom bloku.
Z každého tkáňového bločku zhotovit celkem čtyři řezy s rozestupem 5-10 mikronů: tři řezy barvené hematoxylinem eozinem a jeden řez s imunohistochemickým průkazem cytokeratinu.
Záchytnost karcinomu navrhovanou metodou je 97,9 % (Am J Surg Patology).
Literatura:
- International Union Against Cancer: Prognostic factors in
Cancer. 2nd Ed. Edited by M.K. Gospodarowicz Willey-Liss
2001.
- Am. J. SurgicalPathology: 26(3) 337-382 2002, 26(3):382-385 2002 , 27(6):842-845 200 , 27(3):385-389 2003.
- Branagan G.,Hughes D., Jeffrey M., at al.: Detection of micrometastasis in lymph nodes from patients with breast cancer Br. J. Surg 2002, 89, 86-89.
- Canavese G., Gipponi M., Catturich A., et al.: Sentinel Lymph Node Mapping in Early -Stage Breast Cancer Technical Issues and Results With Vital Blue Dye Mapping and Radioguided Surgery, J. Surg. Oncol.2000, 74 , 61-68.
- Canavese G., Gipponi M., Catturich A., et al.: Pattern of
Lymphatic Drainage to the Sentinel Lymph Node in Breast Cancer
Patients , J. Surg. Oncol 2000, 74, 69-74.
- www.zdn.cz
Datum přednesení příspěvku: 21. 10. 2006
